Guns N‘ Roses

4. 7. 2017 – Letiště Letňany, Praha
Foto: slasharmy.cz

Koncert hvězdných GUNS N‘ ROSES si z tuzemských rockerů chtěl nechat ujít málo kdo, vždyť k nám zavítali po dlouhých 25 letech. A tak není divu, že tahle událost přilákala na letiště v pražských Letňanech téměř 50 tisíc fanoušků.

O odpolední program se postaraly kapely Jesse Jo Stark a Biffy Clyro, ale přejděme hned k tomu podstatnému, tedy koncertu Guns N‘ Roses.

Začátek koncertu byl avizován již na 19:15 a notná část přítomných, která měla na paměti hvězdné manýry Axla Rose, byla překvapená, že koncert tou dobou opravdu začal. Mě včasný začátek nezaskočil, neboť si myslím, že doba je jiná než před 25 lety a také Axl je jiný než tehdy. Koncert otevřela dvojice velkých hitů „It’s So Easy“ a „Mr. Brownstone“. Těšil jsem se, že uslyším pověstný Axlův ječák, jenže v tu chvíli jsem měl pocit, že Axl zpíval jako by na půl plynu, byť kapela jela naplno.

První píseň, kdy se do toho zpěvák pořádně opřel, byla „Welcome to the Jungle“ a koncert hned dostal větší grády. Jistým překvapením bylo, že na setlist bylo zařazeno také několik písní z alba „Chinese Democracy“ (2008), na němž se nepodílel Slash, který je vedle Axla Rose druhou ústřední postavou celé kapely. Slash je bezesporu fenomenální kytarista, což po celý koncert dokazoval, chvílemi jsem však měl pocit, že druhý kytarista Richard Fortus Slashovi trošku ‚nahrává na smeče‘. Nicméně i Richard dostal dostatek prostoru, aby ukázal své nesporné umění. Celkem dobrý byl i zvuk, jedinou výhradu jsem měl ke slyšitelnosti, resp. neslyšitelnosti kláves. Ze zvuku bych vůbec nepoznal, že nějaké klávesy na pódiu vůbec jsou, natož že tam jsou dokonce dvoje. Hodně se mi líbila pasáž, kdy zazněly písně „Live and Let Die“ a „Rocket Queen“.

Obzvláště prvně jmenovaná byla opravdovou lahůdkou. Velký ohlas vzbudila ikonická „Sweet Child O‘ Mine“. Překvapilo mě, když zazněla instrumentální verze floydovské „Wish You We Here“, ve které se blýskli oba kytaristé – pro mě to byl jeden z vrcholů koncertu. K pěkným momentům patřilo, když si Axl sedl k pianu a odehrál na něj několik pomalejších písní. Krásně vyzněla zejména „November Rain“. Je až neuvěřitelné, v jakém tempu dokázal Axl nejen odzpívat, ale i odběhat celý koncert, který trval již více než dvě hodiny a v žádném případě se ještě neschylovalo k jeho konci. Kromě ústředního dua Axl/Slash byl hodně výraznou postavou basák Duff McKagan, který hrál s neuvěřitelnou precizností. Nadšeně jsem uvítal slavnou dylanovku „Knockin‘ on Heavens Door“, kterou osobně zbožňuji a verzi od Guns N‘ Roses považuji za jednu z nejlepších coververzí, která kdy byla natočena.

Ještě před přídavkem pak zazněla skvělá pecka „Nightrain“, po které se začala kapela s publikem loučit. Přídavek, který si Guns N‘ Roses nachystali, byl obzvláště výživný, vždyť v něm zaznělo neskutečných šest písní, mezi nimi takové skvosty jako „Whole Lotta Rosie“ od AC/DC, atmosféru trochu zklidnila nádherná balada „Don’t Cry“. No, a závěrečná „Paradise City“ byla opravdovou třešničkou na dortu, která ukončila celý koncert, který trval neuvěřitelné tři a čtvrt hodiny.

Skončil tedy asi největší koncert letošního roku, ačkoliv jej celkově hodnotím velmi vysoko. Zkrátka  zcela jistě to byl mimořádný zážitek.