Luboš Pospíšil & 5P

17. 3. 2016 – Palác Akropolis, Praha
Foto: Kačka Smidová

Stálice českého bigbítu LUBOŠ POSPÍŠIL se po čase se svými 5P vrátil do žižkovského Paláce Akropolis, aby zde pokřtil kolekci desek z let z 1978–1993, která vychází v reprezentativním boxu sedmi CD pod názvem „Route 66“. První díl kompletu má v podtitulu vtipně uvedeno „Exit 1“. Jak navíc během koncertu sám Luboš prozradil, na podzim bychom se měli dočkat druhého dílu tohoto kompletu.

Z každého koncertu Luboše Pospíšila je cítit radost a pozitivní energie.  To je ostatně také jeden z důvodů proč na jeho koncerty tak rád chodím. A zmíněná pozitivní energie byla už od první noty úvodní písně „Balada o několika papírovejch čertech“ cítit i tentokrát. Protože se Luboš letos ohlíží za celou svou dosavadní kariérou, obsahuje koncertní setlist kromě obvyklých hitů také písně, které se do repertoáru vrátily po mnoha letech, případně na něm nikdy nebyly. Jednou z takových písní je i „Kniha míjení“.

Palác Akropolis byl příjemně zaplněn obecenstvem, které se v podstatě okamžitě naladilo na stejně pozitivní vlnu jako celá kapela, takže se v sále rozhostila příjemná atmosféra. Velký ohlas vyvolala „Soukromá cesta do nikam“ z desky „…a nestřílejte na milence“ (1986). Ale aby nešlo o pouhý vzpomínkový koncert, zazněly také pecky ze zatím poslední, dva roky staré desky Luboše Pospíšila „Soukromá elegie“. A právě z téhle desky zazněla „Tak navštiv bar“ s textem moderátora rádia Beat Pepy Lábuse. Tak jako na desce si v téhle písničce na příčnou flétnu s chutí zahostoval Richard Malát. Na své krátké působení v Blue Effectu Luboš zavzpomínal hitem „Kampa“, který si s ním zazpívala celá Akropole. Pomaličku se přiblížil samotný křest desky, a tak byl na pódium pozván kmotr právě vydávaného kompletu. Tím kmotrem byl Vladimír Mišík, který za doprovodu muzikantů z Pospíšilovy kapely nejprve odehrál tři písničky. Nejvíce mě zaujala alternativní verze „Špejchar blues“, které svou flétnou okořenil Richard Malát. Poté co proběhl avizovaný křest, zbyl před přestávkou čas ještě na jednu písničku, a sice „Melancholie“ z poslední desky 5P.

Do druhé půle přišla kapela asi po 15 minutách ve stejné pohodě, jako byla v té první. Posledním hostem, který se měl ten večer na pódiu objevit, byl Márdí z Vypsané fixy. Pro něj byla na setlist zařazena písnička „Šlapala k ránu chodník“. Jenže Márdi se z účasti omluvil, a tak písničku odehrála kapela bez něho. Na oplátku si 5P připravili jednu písničku z repertoáru Vypsané fixy, kterou zazpíval klávesák Ondra Fencl. Že se Luboš vždy obklopoval výbornými muzikanty, je všeobecně známé. Nicméně tentokrát jsem byl uchvácen perfektními sóly kytaristy Mirka Linharta. Když už v první půli zazněla vzpomínka na Blue Effect, nemohla v té druhé chybět připomínka Pospíšilových začátků v C & K Vocalu v podobě úžasné „Doky, vlaky, hlad a boty“. Pěkně vyzněla také mírně zrychlená verze jedné z novějších písní „Pán hospod – hospodin“. Většinu publika jistě potěšilo, že po letech zazněla „Vzpomínka na jednu vesnickou tancovačku r. 1966“, byť byla zahrána v trochu jiném ‚kabátě‘, než jak jí známe z CD. Vždy si užívám perfektní klasickou pecku „Mercedes Benz“ v jedinečném podání Páji Táboříkové.  Také v téhle klasice zazněl pěkný part na příčnou flétnu. Koncert pomaličku začínal vrcholit, a tak na řadu začínaly přicházet ty největší hity Lubošovy kariéry.  A proto rozhodně nemohla chybět taková pecka jako „Dvě tváře: Jekyll a Hyde“. Luboš tentokrát nezapomněl ani na báječnou věc s názvem „Zapomeňte na bludiště“.  Konec všech koncertů je v Akropoli bez výjimky určen 22. hodinou a to musel respektovat i Luboš Pospíšil se svými 5P. Proto po krátkém předělu, kdy muzikanti odešli z pódia, aby si vychutnali zasloužené ovace, završila po jejich návratu na scénu celý koncert skvělá „Groteska“.

Prostě a jednoduše řečeno Luboš Pospíšil v Akropoli rozdával svým krásným tenorem radost a pohodu,  čímž nadchl všechny přítomné včetně mě.

Celá fotogalerie: