Vagon Klub – 18. 9. 2013
Tak zase jednou ve Vagonu hráli Visáči. Ten den hrála v Praze ještě hardrocková legenda Uriah Heep, takže jsem měl dost velké dilema, na kterou rockovou veličinu zajít, chvíli jsem dokonce uvažoval, že bych mezi oběma koncerty přebíhal, přeci jen dějiště obou akcí, Lucerna a Vagon nejsou daleko od sebe, nicméně jsem brzy tuto možnost zavrhl :).
Poslední koncert punkových inženýrů jsem viděl před sedmi měsíci, takže jsem byl ve čtvrtek řádně natěšený na parádní punkovou jízdu. Ta začala stylově: „Visací zámek“, považuji tuto písničku za nejlepší možný otvírák. Hned bylo jasné, že Visáči nasadili pěkně ostré tempo, ze kterého celý koncert neslevili. Ve strhujícím tempu byla zahrána i „Vlasta“. Když došlo na nezbytný „Stánek“, který VZ odehráli za výborných 54 sekund, ale to bylo Pixisovy málo, takže Zámkové spustili „Stánek“ ještě jednou a rychleji, dle slov časoměřiče byl právě zahrán nejrychlejší „Stánek“ na světě :). Z první půle si bohužel všechny písničky nepamatuju, ale zaznamenal jsem, že playlist doznal značných změn – takže zněly písně, které nejsou hrány moc často, jiné, jako například můj oblíbený „Peprmint Bourbon“ vůbec nezazněly. Hony ohlásil, že ten večer budou mít Zámkové suport v podobě kapely Revirvál.
Revirvál je docela veselý revival band samotných Visáčů, oproti originálu se na pódiu tísní asi 7 lidí, písně v jejich podání znějí trošku punkověji a energičtěji, to jsou asi největší rozdíy. Co je naopak velmi podbné, jsou vtipné hlášky mezi písničkami, zkrátka je vidět, že se Revirvál snaží lidi pobavit ve stejném duchu jako hudebníci z originální kapely. Revirvál dal k dobru asi pět písní, z nichž mi v hlavě utkvěly úvodní „Čekání“ a poslední oslavná předělávka pecky „Should I Stay or Sholud I Go“, která zazněla v podání Johna de Billa alias Lukáše Pavláska i na narozeninovém mejdanu na pražském Výstavišti.
Do druhé půle přišli Visáči bez zbytečného zdržování a hned spustili píseň „Čekání“, která podle jejich slov zasluhovala důslednější provedení než jaké předvedl Revivárvál. Z těch méně známnějších písní zazněly: „Smetí“ nebo „Pták“. Osobně mě potěšila „Všichni mi lhali“ s textem Františka Gelnera. Punkové podání téhle písničky se mi líbí o hodně víc než utahaný cajdák od Katapultu. Dlouho jsem naživo neslyšel ani „Na náměstí Karlově“. Na druhou stranu potěšily klasiky typu „Pitomá“, jako vždycky s obligátní rozcvičkou, „Dáša“, Hymna šibeničních bratří“ nebo „Cigára“. No a pak už přijel „Traktor – Zetor“. Přídavek tentokrát obstarala „Známka punku“ a poslední, co Visáči ten večer zahráli, byla pecka „Dopravní značky“. A pak už se jen z beden ozvala „Goodbye, vy volové“ čímž končil další parádní punkový večer.
Ještě před koncertem mě napadla báseň „Óda na Visací zámek“, dávám jí tedy dnes k dobru pro pobavení Vás všech:
Zajdi ptáče na Visáče,
S Pixísem dáš rozcvičku,
Zapotíš se trošičku,
Zajdi ptáče na Visáče,
Hony písně zapěje,
Celý klub se zachvěje,
Zajdi ptáče na Visáče,
Hroch Ti Traktor zakvílí,
Ožereš se za chvíli,
Zajdi ptáče na Visáče,
Savec basu třímá,
No to bude hlína,
Zajdi ptáče na Visáče,
Sweet bouchne svou paličkou,
Nic se neboj holčičko!
Tak jdi ptáče na Visáče!
Tak co ptáčata, zajdete příště na Visáče? Já určitě!
