Praha – Retro Musi Hall – 20. 10. 2013
Ken Hensley k nám jezdí celkem často, ovšem já jsem ho ještě neviděl proto jsem se nad koupí lístku ani moc nerozpakoval, přece jenom jsem chtěl alespoň jednou Kena vidět i přesto, že jeho sólovou tvorbu zas až tolik neznám.
V roli předkapely se představila česká skupina Blue Rocket hrající docela příjemný jižanský rock. Zpěvák se svým hlasem ke kapele sedí jak prdel na nočník. Sice jsem měl trošku pocit, že jsem se ocitl na konci osmdesátých let někde na vesnické zábavě, ale to mi ani moc nevadilo. Bigbít to byl příjemný. Asi v polovině jejich setu si kapela pozvala na pódium jakéhosi svého kamaráda aby si s ním zahrála písničku kterou napsal. Což o to byl to taková pomalejší věc s celkem zajímavým textem, rozhodně to nebyla špatná písnička. Co však špatné bylo byl zpěv onoho hosta. Myslím, že kdyby písničku zpíval zpěvák z Blue Rocket vyzněla by o mnoho líp. Škoda, takhle kapela zbytečně ztratila část mých sympatií. Další zajímavá věc nastala když si kytarista vyměnil nástroj s bubeníkem. Který se pak asi v půlce písničky s kytarou na krku vydal na obchůzku po Retru. Nějak jsem tenhle výlet nepochpil, asi se chlapec pořeboval projít :). O poslední rozruch se pak kapela postarala když si sami sobě málem zkrátili o písničku vystoupení. Naštěstí se po chvilce dohodli a poslední písničku odehráli.
Z novinkového alba Kena Hensleyho a jeho Live Fire jsem neznal ani notu. Koncert začal solidní jízdou „Ready To Die“. V té mě solidním pěveckým výkonem zaujal basák Roberto Tirnati takže na úvod první příjemné překvapení. Na koncertě Kena Hensleyho nemůžou chybět pecky od jeho bývalé domovské kapely Uriah Heep, první z nich přišla na řadu „Circle of Hands“. Celém bandu dominovaly Kenovy hamondky což nebylo vůbec žádné překvapení, ale to neznamená, že by zbytek kapely nějak zapadl. Kytarista Ken Ingwersen poctivě odváděl svou práci a jeho hra zvuk hamodek báječně doplňovala. Další skvěle zahranou Uriášovksou klasikou byla „July Morning“, kterou následoval parádní „The Wizard“. Skoro to vypadalo, že Ken s Live Fire přijeli propagovat staré Uriah Heep, ale myslím, že to nikomu ani moc nevadilo. Ze starších Kenových věcí zazněla třeba „I Don’t know“ nebo „The Last Dance“. Pak už se zase sázelo na Uriášovské pecky: „Stealin'“, „Easy Livin'“ a nezbytná „Lady in Black“. Po té se kapela na chvilku odebrala z pódia aby jako přídavek zazněly tři písničky z nichž mě nejvíc zaujala závěrečná „The Longest Night“ z nové desky.
Celkově šlo o povedný koncert kapely, která předvedla zemitý hradrock v té nejčistší podobě, tak jak ho mám nejraději. K vydařenému večeru bezpochyby přispěl i vydařený zvuk. Z Retra jsem tentokrát odcházel spokojen, neboť jsem si příjemně užil další koncert legendy světových pódií.
