Praha – Vagon Klub, 17. 10. 2012
Skoro jsem ani nestihl dopsat recenzi na předchozí koncert a už jsem vyrážel na další porci bigbítu, tentokrát ve Vagonu zahrála pěkně od podlahy stará česká kapela Pumpa. Ta ve Vagonu nejenže křtila své aktuální CD, ale také slavila 30 let své existence. Celá událost dávala tušit, že to bude skvělý večer. A skutečně to povedený večer byl.
S písničkami skupiny Pumpa jsem se poprvé setkal už koncem osmdesátých let, kdy je po zábavách na chrudimsku hrály místní kapely. Pak jsem dostal singl z cyklu „Posloucháte větrník“, na kterém byly skladby JZD Hrábě a Otužování, po letech jsem si ještě koupil CD „…tak tradá“. Kapelu samotnou jsem však naživo nikdy neviděl.
Do Vagonu jsem dorazil krátce před devátou hodinou večerní, klub byl příjemně zaplněn, takže nezbývalo, než si dát pivo a vyčkat, až začne koncert. Po chvilce koncert zahájil moderátor rádia Beat Honza Tomek a po jeho krátkém proslovu začala pravá bigbítová jízda. Hned první peckou byla moje oblíbená „Tak mi řekni, co já z toho mám“, ve které se představil první zpěvák Pumpy Zdeněk Barták. V refrénu se přidala zpěvačka Alena Nová a celá skladba šlapala výborně, trošku chybka byla, že se zpěváci mezi jednou ze slok neshodli a každý začal zpívat něco jiného, ale po chvilce se opět sešli a kapela věc zdárně dokončila. Následovala textově velmi vtipná písníčka „Kontrola piva“, kterou jsem si báječně užil. Při první pomalé věci – „Pokaždý, když jsme někde hráli“ – se na pódiu ukázal další zpěvák, jehož totožnost mi byla neznámá, ale ne na dlouho. Písnička patří k mým oblíbeným a večer vyzněla skvěle. Potom už se rozloučil Zdeněk Barták, ale ještě než odešel, představil dalšího zpěváka, tedy toho, který se představil už v minulé písni – Dan Horyna! Páni, já ho vůbec nepoznal! Kapela se přeskupila téměř do té podoby, v jaké před lety s Danem vystupovala. V tomhle uskupení odehrála tři fláky: „Volnej styl (Nasaď páku)“, „JZD Hrábě“ a „Otužování“. Jedním slovem byla to paráda! Horyna i na malém pódiu skákal a dováděl jako zamlada a při „Otužování“ si střihl i stojku. Celé vystoupení překypovalo neuvěřitelnou energií. Po výborném setu s Danem Horynou se v kapele opět vyměnili někteří hráči a na scénu měl přijít další zpěvák, tentokrát Jan Tříška, tomu ale zabránily jakési zdravotní důvody a tak se jeho partů ujal současný pěvec Pumpy Zdeněk Jakubec. První písničkou bylo jakési blues, které jsem neznal, ale znělo sympaticky. Při druhé, taky mě neznámé věci, praskla lídrovi kapely Michalu Němečkovi struna a tak další věc musela kapela odehrát bez něj – zazněl pomalejší kousek z desky „…tak tradá“, a sice „Zpocená šedá myš“. Sice se mi to líbilo, ale mám pocit, že tahle věc byla zařazená jako vycpávka zatímco Michal měnil strunu. Poslední písničkou téhle části byla „Maso mám rád“, tohle byla první věc, která mě moc nevzala. Po ní následovala pauza, během které se kapela trasformovala do současné podoby.
Pauza byla strašně dlouhá, což v mých očích koncertu hodně uškodilo. Po přestávce už jsem vydržel pouze na čtyři písničky, dvě starší: „Dost keců“ a „Potravní řetezec“. A dvě z nové desky: „Dneska platím já“, při které Michal Němeček a Pavel Marcel odehráli svá sóla na kytaru toho druhého, což vypadalo neskutečně efeketně. Pak přišla titulní věc z nového CD „Masařka“, po které jsem s pocitem, že jsem viděl to nejdůležitější, z koncertu odešel. Byl to pěkný koncert, ale nebýt té dlouhé pauzy, mohl být skvělý.
