Pavel Marcel – Pořád mě baví učit se nový věci

Text: Luboš Hnát
Foto: Kateřina Smid, Mia Feres a archiv Pavla Marcela
Publikováno: 30. 3. 2020

Kytarista, zvukař a producent PAVEL MARCEL má i v době, kdy je celá země kvůli koronaviru v karanténě a veškeré kontakty jsou omezeny, práce nad hlavu, přesto se Rockovému světu podařilo domluvit s ním on-line rozhovor.

V této době, kdy jsou zrušeny všechny koncerty a akce, nemohu začít náš on-line rozhovor jinak než otázkou: Co teď děláš a čím se zabýváš?
Hraju si s dětma, učím je bruslit a jezdit na kole, dodělávám všechny resty ve studiu. Teprve se rozkoukávám, neplánoval jsem až do léta prakticky žádné točení, byl jsem na turné dětských koncertů „Čarovná Pastelka“ a vypadalo to, že budeme hrát až do úplného zblbnutí. Nemohli jsme se mýlit víc…

Pojďme si probrat tvou kariéru. Jsi známý především jako kytarista kapel orientujících se na jižanský rock. Kdy a jak ses k téhle muzice dostal?
Kolem roku 2000 jsem točil s Pumpou ve studiu Zdeňka Šikýře, který sám hrál jižárnu s General Lee. Moc jsem se tím do té doby nezabýval a jenom cvičně jsem si brnknul sólo v Potravním řetězci na desce Tak Tradá. Za pár týdnů mi Michal Němeček volal, jestli bych se nechtěl doučit i zbytek, což mě samozřejmě v té době hrozně nakoplo a začal jsem se tomu věnovat na full time. Angažmá u amerických Skinny Molly o 17 let později bylo pro mě neskutečnou satisfakcí za všechna protivenství na cestě.

Hrál jsi i jiné styly?
Hrál a hraju. Začal jsem jako metalista v Kaviar Kavalier, dodneška si držím pár cover bandů, nejen Allman Company, na kterých se pravidelně potkáváme, nahrávám popíky i country a pořád mě baví učit se nový věci.

Na scéně patříš k velmi charismatickým muzikantům, díky kterým má vystoupení ohromný náboj, ale všiml jsem si, že mimo pódium působíš celkem nenápadně. Čím je to dané?
Šetřím si ty náboje na vystoupení a po něm už většinou nemám moc sil na skákání po stole. Ale rád si s fanoušky na chvilku sednu, a kdybys viděl ty volný dny na tour…

V loňském roce ses objevil ve věhlasných Skinny Molly. Šlo o jednorázovou spolupráci, nebo jsi jejich řádným členem?
Ono to nebylo jen v loňském roce, spolupracujeme už od roku 2015, toto bylo moje druhé evropské turné. Zaskakoval jsem za Jaye Johnsona, který vzhledem ke svým domácím aktivitám nemůže pokaždý na dva měsíce do Evropy, někdy i dvakrát v roce. Kluci mě berou za řádného člena pokaždé, když s nima jsem, a to i v případě, že jsme tam na kytaru tři. Máme se rádi jako bráchové a zažili jsme spolu neuvěřitelná dobrodružství. Pokud se nám zase někdy povede udělat turné spolu, budu za to rád. Ale momentálně tomu situace úplně nepřeje: teď je tam zase zpátky Jay. Jay je kult a mám ho rád. Southern Rock Allstars rulezz.

Další partou, ve které se od minulého roku objevuješ, jsou The Allman Company. Sklízíte od fanoušků velký ohlas, ale zatím moc často nehrajete, není to škoda?
Za to asi taky můžu já a „Čarovná pastelka“, Honza toho taky má dost. Ale vydržte, všechno bude! V Allmanech je budoucnost, to se teprve rozjede.

 Kde tě mohou fanoušci ještě vidět?
Momentálně v každém okresním kulturáku, pokud je vám míň než 14, jdete na výchovňák a není zrovna karanténa. No a pro ty starší je na konci našeho rozhovoru uveden přehled koncertů. Průběžně ho budu aktualizovat na www.pavelmarcel.cz, doufejme, že se s tím virem nějak popereme a letošní koncertní sezóna neskončí v troskáchů Ačkoli to tak momentálně může vypadat. Ale jsou horší věci na světě než zrušenej koncert, nebudu se tady vyplakávat. Jinde nestíhaj pálit těla, a my dva si povídáme o muzice! Nedáme panáka?

Kromě toho, že jsi výborný kytarista, jsi také vyhledávaný zvukový inženýr a producent. Jak ses k téhle práci dostal a co pro tebe obnáší?
Když rodiče s hrůzou zjistili, že se chci opravdu živit hraním na kytaru, donutili mě se přihlásit na obor „hudební a zvuková režie“ na soukromé škole umění a managementu, onehdá, hluboce v devadesátkách, sídlící v magické Hostivaři. Nejenže mě na obor pro 10 lidí z celé republiky vzali (hřešil jsem na to, že se to nepovede a já budu s Necrocockem dělat nerušeně metal, pak se odstěhuju do USA a budu hrát minimálně s Kiss), ale dokonce jsem ho i úspěšně dokončil a okamžitě začal dělat u Zdeňka Šikýře, který měl studio nedaleko. Do vysněné Ameriky jsem se poprvé dostal v roce 2003 právě přes práci ve Studiu Fontána, když jsme rozjížděli první online streaming/downloading postprodukční muziky u nás. I v Hollywoodu tenkrát dost zhusta jeli z CD a přivézt jim otagovanou předlicencovanou muziku iTunes compatible byla tenkrát velká inovace a měla úspěch. Ve studiích jsem strávil půl života a postupně jsem se ze zvukaře stával producentem a nakonec jsem začal jezdit s kapelama na full time jako kytarista, což jsem vlastně původně chtěl. Výhodou té odbočky do studia je to, že si všechno nahrávání, masterování, lisování, dělání obalů zařizuju sám a nemusím se s nikým dohadovat: vím kdo s kým, za kolik a proč. Navíc se mám k čemu vrátit, když se všechno podělá jako teď.

Pracoval jsi na deskách Energitu či Michala Prokopa, jakým způsobem ses na nich podílel?
Právě jako zvukař, míchač, mastrovač a v poslední době i jako mladší kámoš. Mám tyhle chlapy rád, začali jsme spolu v nóbl studiu a skončili v mý garáži. Vlastně teď máme všichni svoje garáže a děláme to v nich, i když naposledy jsme bubny a dechy točili v Sonu: bylo nás moc. Nedávno jsme masterovali 100 roků samoty (2012) pro vinyl a výsledek nás všechny potěšil, Michal říkal, že takhle vždycky chtěl, aby zněly jeho desky za totáče. Taky mi vyprávěl, že když jezdili v tý době kolem Loděnic, šel z komína bílej kouř, když se řezaly vejšky, a černej, když se řezaly basy. (smích)

Co momentálně natáčíš?
Dvě party s Berouna, Beat Sisters a Back to Roots, dále demo Simon & Garfunkel Tribute, taktéž s Berouna, tam představuju Simona, přijede Míra Hajšman (zpěvák mnoha skupin, nyní vystupuje sólově – poznámka redakce). Chystám se na novou desku Michala Prokopa a popojedem trochu s Allman Company. Nedávno u mě točili vokály Cathedral In Flames, teď to vyšlo na vinylu. Zkusím využít týhle karantény k něčemu většímu, v postprodukci jsem ještě nezahrál poslední notu, před očima mám nějakej pěknej soundtrack k zombie střílečcce nebo tak…

Přehled koncertů Pavla Marcela

16. 5. Joe Berry Band (JBB) – motosraz, kemp Nový rybník u Nepomuka
17. 5. Pumpa – Loket
18. 5. JBB – Svinaře
19. 6. JBB – Karlštejn
20. 6. JBB – Chýně (u Prahy) – pivovar
21. 7. JBB – Radava
22. 7. JBB – Lahovice
23. 7. JBB – Svinaře
24. 8. JBB – Radava
25. 8. JBB + Simon & Gafunkel Tribute – Karlštejn
26. 8. JBB – Chýně
27. 9. Allman Company – Vyžice
28. 9. JBB – Karlštejn, vinobraní