Text: Luboš Hnát
Foto: Archiv Ivy Balcarové
Publikováno: 28. 11. 2019
Iva Balcarová
Nedávno byl na Rockovém světě publikován rozhovor s Martinou „Kajdou“ Balcarovou (celý si ho můžete přečíst zde), která v jeho závěru hovořila o sestře Ivě, která se věnuje zpěvu. Nedalo mi to a spojil jsem se s ní, abych se dozvěděl něco o její kariéře a v úvodu se naopak přeptal na Kajdu. Na moje otázky tedy odpovídá zpěvačka IVA BALCAROVÁ.
Tvoje sestra Martina je na naší hudební scéně známá coby bubenice ženské heavyrockové kapely The Agony. Sledovala jsi její hudební dráhu?
Určitě. Dlouho jsme spolu bydlely, a vlastně to ani jinak nešlo, než vše sledovat a prožívat. Byla to taková rodinná povinnost. (smích) Ale ne, teď přeháním. Je ale pravda, že když ségra začala hrát s její první kapelou Arachnids, jezdila jsem na všechny koncerty už tenkrát, jako úplně malá holka. Postupně měnila kapely, zaskakovala, hostovala a u nás doma se tím žilo. Takže můžu asi s klidným svědomím říct, že jsem sledovala a nadále sleduju její hudební dráhu a jsem na ni moc moc pyšná! (úsměv)
Podporovaly jste se, případně radily jste se nebo něco konzultovaly?
Já si upřímně nejsem vědoma toho, že by se někdy stalo, že bych ségru nepodporovala a ona mě. Myslím, že je to oboustranné. Každopádně jsme obě tak trochu samorostky. Každá si jdeme svou cestou, ale občas se stane, že něco konzultujeme a radíme se. Není to tak časté, ale na druhou stranu obě víme, že je to vždy upřímné.
Pojďme k otázkám na tebe. Jakou muziku jsi poslouchala a jakou si pouštíš dnes?
Jako malá jsem poslouchala Natalii Oreiro, The Black Eyed Peas, Leoše Mareše a samé podobné pecky! K té době to prostě patřilo. Jsem 90. ročník, takže si můžeš udělat obrázek. (smích) Ale jelikož ségra poslouchala později tvrdší muziku, našla jsem v ní zalíbení taky. Ale teď je to zase trochu jinak. Momentálně poslouchám úplně všechno: ráda si poslechnu rockovou hudbu, popík, alternativu a nepohrdnu ani jazzem, muzikálovou hudbou a hiphopem.
Iva Balcarová
A řekneš mi nějaké konkrétní interprety?
Mezi oblíbence patří Arakain, Nickelback, Demi Lovato, Jessie J, Ewa Farna, liberecká kapela Backfist, Jarek Nohavica nebo třeba kapela Wohnout.
Uvažovala jsi někdy, že bys šla studovat zpěv na konzervatoř?
Ano, byl to nápad ještě na základce. Ale pak jsem si řekla, že na to nemám a nepodala jsem přihlášku. Teď mě to trochu mrzí, jelikož bych se naučila správně ovládat hlas a vše kolem. Na druhou stranu, zpívám i bez konzervatoře, a myslím si, že vše se děje proto, protože má. Moje volba tenkrát padla prostě jinam.
Říkáš, že už na základce jsi pomýšlela na studium konzervatoře. V jednom rozhovoru jsem se dočetl, že se zpěvu věnuješ asi od roku 2009. Co bylo mezitím, pauza?
Ono to bylo tak, že jsem na základce zpívala jen doma sama pro sebe. Do roku 2009 jsem nezpívala s žádnou kapelou. Zkusit konzervatoř bylo opravdu jen z touhy naučit se zpívat a správně ovládat hlas. Až ve zmíněném roce jsem se čirou náhodou objevila ve zkušebně s S.O.S. Bandou a tak nějak mi to otevřelo dveře dál. (úsměv)
Nicméně pokud jsem správně informován, v současné době na hodiny zpěvu chodíš. Jak dlouho a kam?
Chodila jsem chvilku k paní Marcele Březinové. Bylo to v roce 2017, ale jak jsem otěhotněla, tak jsem studium ukončila. Ale mám v plánu s tím zase začít. Jelikož mám nedomykavost hlasivek, je o něco těžší se s tím naučit zpívat. Doufám tedy, že najdu dobrého profesora zpěvu, který mi ulehčí trápení.
Co ti ty lekce dávaly? Cítíš, že se díky nim tvůj zpěv nějak změnil či posunul?
Upřímně, vůbec jsem dřív nevnímala, že nevyslovuji koncovky. Dávám si tedy pozor, aby text zněl, jak má a já mu nedávala nová slova. (úsměv) Ale ano, určitě mi lekce nějak pomohly.. Myslím si, že každý zpěvák, ať je průměrný, či profík, potřebuje hodiny zpěvu, které mu vždy něco dají. A jestli se můj zpěv posunul? Řekla bych, že asi ano. Když srovnám zpívání doma u karaoke a zpívání nyní.
Iva Balcarová
Jakými kapelami jsi prošla?
Ha, ha, úplně tak dlouhý seznam to nebude. Ale tak trochu omylem jsem začala zpívat v kapele S.O.S. Banda. K tomu se váže jeden vtipnej příběh. Bylo mi 17 let a volala mi kamarádka, jestli s ní a se smyčcovým orchestrem ARCHI nepojedu do Belgie. Kývla jsem jí na to, a druhý den jsme odjížděli. Při zpáteční cestě jsme poslouchaly na mojí MP3 každá s jedním sluchátkem písničky. Když se načetl další song, byla to moje pokojová nahrávka s karaoke. Styděla jsem se, chtěla jsem přehrávač hned vypnout, ale kamarádka mi říkala, že si to chce poslechnout. No hele, bylo to šílený. Ale jelikož jim odešel z kapely zpěvák, nabídla mi, ať přijdu na zkoušku s kapelou. BYL TO PROPADÁK, poprvé jsem zpívala na mikrofon a slyšela se v odposlechu. Fakt to byl průser. Tenkrát mě chtěl kamarád a kytarista S.O.S. Bandy Martin „Holly“ Holandr hned vyhodit, že to nepůjde, ale právě ta kamarádka mi dala šanci. Pak proběhla další zkouška, na které jsem si dala hodně zelené, a BUM. Popravdě jsem překvapila i sama sebe. (smích) Tak jsem v S.O.S. Bandě zůstala dalších 6 let. Mezi tím jsem zpívala asi týden nebo dva v kapele Mixle v pixle, potom následovala srdcovka: kapela Offline. Pak Nerushit a skončila jsem u KH Bandu, kde jsem byla od roku 2015 do září 2019.
Pojďme tedy ke KH Bandu, který vystupuje zejména na plesech. Jaké pro tebe bylo zpívat celý večer písně, které lidé důvěrně znají od jiných interpretů?
Bavilo mě to. Jsem ráda, když si s námi publikum zazpívalo. Samozřejmě se v těch písničkách se zpěvák často špatně vylže, když třeba zapomene text, ale je to sranda. Líbila se mi právě ta různorodost: zpívala jsem rock, pop, anglické texty, české interprety, country anebo třeba lidovky. Uvědomuješ si, že je to fakt, jak se říká, od Vlacha po Bacha. (úsměv)
Iva Balcarová
Snažíš se do těch písniček vkládat i něco svého, nebo je spíš zpíváš tak, aby zněly stejně jako originál?
Tohle je hrozně těžký. Myslím tím, že pokud zpívám například klasiku, jako je If You Can‘t Give Me Love od Suzi Quatro, nemůžu si písničku přizpůsobit sobě, ale snažím se držet originálu. Jak jsi sám zmínil, jde o hity, které lidé důvěrně znají. Ale každou písničku vnitřně prožívám. Snažím se zazpívat text a emotivně vystihnout jeho význam.
Nelákalo tě někdy být ve skupině, která se orientuje převážně na vlastní tvorbu?
Samozřejmě že ano. A stále mě to láká. Chtěla bych zpívat písničky svoje vlastní, česky a ve stylu pop/rock. Pár pokusů bylo, ale nikdy jsem to nebrala vážně. Ale prozradím ti jedno malé tajemství. Dalo by se říct, že něco takového připravuji, a pokud se zadaří, myslím, že je na co se těšit. (úsměv)
Mohla bys říct něco bližšího?
Ještě budu chvíli tajná.
Píšeš vlastní texty?
Nemám vůbec nadání, nemám žádné textařské střevo. Radši přenechám tenhle úkol někomu lepšímu, kdo tomu rozumí a hlavně umí. Pro pobavení můžeš mrknout na YouTube, kde by se snad ještě dala dohledat písnička od Offline Nohama na zemi. Jde o můj text, který jsem napsala někdy ve čtrnácti letech. (úsměv)
