Obal knihy
Text: Luboš Hnát
Foto: Obal knihy
Publikováno: 22. 10. 2024
Pink Floyd: všechny písně je název rozměrné knihy, jejíž obsahem je, jak už název napovídá, rozbor všech písní slavné skupiny. Jejími autory jsou francouzští publicisté Jean-Michel Guesdon a Philippe Margotin a na náš trh ji v loňském roce uvedlo nakladatelství Slovart. Na její pořízení si musíte připravit více než tisíc korun. Jestli se tato investice vyplatí, se pokusí napovědět následující řádky.
Publikace má velmi netradiční formát, její rozměry jsou: 280 × 220 milimetrů, takže v knihovně bude dost vyčnívat. Ale to není moc podstatné, důležitější jsou informace, pojďme tedy k nim. Kniha je chronologicky rozdělena do patnácti kapitol, přesně tolik mají na svém kontě Pink Floyd alb; aby přehled byl úplný, jsou tyto kapitoly doplněné o singly s písněmi, které nevyšly na velkých deskách. Ještě předtím si můžeme přečíst dvě části, ve kterých se dozvíme o prostředí, v němž kapela povstala.
Každá kapitola začíná líčením okolností, které vedly k nahrávání dané desky. Rozebrány jsou i technické detaily, nástroje a popsán je také obal. Logicky se nabízí, že obaly budou v knize také vyobrazeny, jenže tomu tak není. Nevím proč a musím říct, že mi jejich absence velmi vadila. V několika případech jsou uvedeny také profily spolupracovníků skupiny, kteří se na natáčení nějak podíleli.
Samotný popis písní má vždy stejnou strukturu: dozvíme se veškeré statistické údaje jako jména autorů, hudebníků, producentů či datumy a názvy studií, kde byla daná skladba nahrána. Poté následuje část Geneze, která nás seznamuje s inspiračními zdroji autorů a významem dané skladby. Vše uzavírá část Produkce, v níž zájemce najede do nejmenších detailů proces nahrávání. Jsou tu tak podrobné informace, které například uvádí, v jaké vteřině zazní konkrétní akord. Muzikantskými pojmy, často takovými, které běžný fanoušek nezná (a možná ani znát nechce), se to v publikaci jen hemží.
V tomto kontextu mi uniká smysl výkladového slovníčku na konci knihy. Tam jsou zase vysvětlovány ty nejzákladnější pojmy, které jsou v obecném povědomí každého, kdo se o hudbu zajímá: například „jamování“. Vše ještě doplňují malé boxy: někdy jsou uvozené nadpisy „Pro skalní fanoušky“ či „Ve sluchátkách“, jindy tyto nadpisy chybí, těžko říct proč. Čtenář se v nich dozví různé perličky vztahující se k písni. Například že díky skladbě Atom Heart Mother ze stejnojmenného alba se Pink Floyd stali první rockovou skupinou, která se v září 1971 zúčastnila festivalu klasické hudby v Montreux nebo, že jedna revivalová kapela Pink Floyd z belgického Lutychu si říkala podle jedné z písní Terminal Frost. Toto vše společně s převážně velkými a kvalitními fotografiemi zabírá většinou celou dvoustranu.
Několik řádků si zaslouží také obrazová příloha. Snímky jsou v podstatě na každé straně, občas jsou přes celou stranu nebo i dvoustranu. Zachycena na nich je nejen samotná skupina, respektive jednotliví muzikanti, ti samozřejmě nejčastěji, ale najdeme tu také záběry z filmů, studií a podobně. K vidění jsou také portréty producentů či hostujících hudebníků. Zkrátka směsice fotografií je velmi pestrá, což je ku prospěchu věci.
Nemohu tvrdit, že předkládané informace nejsou zajímavé, čtenář se rozhodně dozví spoustu překvapivých souvislostí. Pravdou ale je, že svou přílišnou podrobností cílí spíše na muzikanty a hudební fajnšmekry než na běžné fanoušky. Nebudu nikoho od pořízení knihy odrazovat, její nákup nechť každý zváží, já ji ve své sbírce mít nemusím.
