Text: Luboš Hnát
Foto: Obaly knih
Publikovámo: 18. 11. 2024
Obal knihy
Lesley-Ann Jonesová: Doba Stounová, Slovart 2024
Moje srdce zaplesalo, když jsem v obchodě objevil zbrusu novou publikaci s názvem Doba Stounová, kterou vydalo nakladatelství Slovart. Její autorkou je britská novinářka Lesley-Ann Jonesová. Kniha, jak název napovídá, se věnuje skupině THE ROLLING STONES. V originále se jmenuje Stone Age a na Ostrovech vyšla před dvěma lety, tedy když kapela slavila šedesát let své existence.
Výstražná kontrolka mi poprvé v hlavě zablikala, když jsem při listování knihou narazil na jednu z příloh nazvanou Ženy Stounů, ve které je uveden seznam některých milenek členů slavné party. U Micka Jaggera je dokonce uveden i seznam jeho údajných milenců, kde na prvním místě figuruje Keith Richards! Brrr, otřásl jsem se, ale doufal jsem, že tohle bude jediná kontroverze, a nenechal se od čtení odradit.
Po druhé mi výstražná kontrolka bliká, když se v průběhu první kapitoly, která z velké části popisuje svatbu Jaggerovy bývalé partnerky Jerry Hallové s mediálním magnátem Rupertem Murdochem, dozvídám, že autorka pracovala jako bulvární novinářka. V tu chvíli začínám tušit, že v tomhle díle budou drby převažovat nad seriózními informacemi, čtu však dál.
Další tři kapitoly jsou věnovány zkráceným životopisům zakládajících členů slavné formace. Nejvíce prostoru dostala pasáž o Brianu Jonesovi, v níž autorka předkládá rádoby psychologickou a nutno dodat nudnou analýzu muzikantova dětství. Statě o ostatních jsou více či méně opakováním známých faktů, ale budiž.
Pak už se Jonesová spíše než hudbě věnuje událostem okolo Rolling Stones, vybírá si však jen ty negativní jako jsou drogové a sexuální excesy či různá úmrtí, která se v okolí kapely stala. Téměř ze všeho autorka neváhá obviňovat jednotlivé muzikanty, nejvíce Micka Jaggera a Keitha Richardse. Zpěvák je v celé práci vylíčen jako cynický a arogantní bisexuální floutek bez svědomí a kytarista jako nejhorší alkoholik a feťák, kterému je všechno jedno. Ne, nechci tvrdit, že oba jsou nějací svatoušci, všichni víme o jejich nespoutaném životním stylu, ale autorčino líčení postrádá alespoň špetku objektivity a hraničí téměř až s nenávistí. Můžeme se jen dohadovat proč.
Uvedu jeden příklad za všechny: když Keithu Richardsovi zemřel na syndrom náhlého úmrtí kojenců v roce 1976 syn Tara, dozvěděl se to kytarista těsně před nástupem na pódium. Jonesová pak hudebníka osočuje z nedostatku citu, neboť šel odehrát koncert. Ani ve snu jí nenapadne dát prostor pro vyjádření samotnému muzikantovi. V bookazinu The Rolling Stones – kompletní příběh od Dana Peela (recenze viz níže) jsem nalezl jeho vysvětlení: „Zamyslel jsem se a došlo mi, že musím na pódium. Kdybych nehrál, neměl bych kam uniknout. To chtěli, abych hned odletěl do Švýcarska, kde bych už stejně nikomu nepomohl? Nebo abych se schoulil do kouta, užíral se smutkem a čekal až mi z toho úplně přeskočí? K čemu jako?“ Vypadá to, jako by se tohle vyjádření nehodilo do autorčina obrazu zlého Keitha Richardse. Mimochodem ono nešťastné miminko je v knize uváděno jednou jako syn (což je správně) a po druhé jako dcera. To však spíše než autorce lze přičítat ledabylé práci českého redaktora.
Obrazová příloha je rozdělena do dvou částí. Snímky mapují celou kariéru Stounů a jsou v dobré kvalitě, takže pokud jde o fotografie, čtenář rozhodně nepřijde zkrátka což je moc dobře.
V úvodu knihy jsem ovšem narazil na dvě překladatelské hrubku. Na straně 50 je pak uvedeno: „…narodili se ve stejném místním pečovatelském ústavu“. Jinak ale překlad není úplně nejhorší, žádné další chyby jsem už nenalezl.
Dlouho jsem byl přesvědčen, že si knížku nebudu nechávat, pak jsem, ale narazil na přílohu s názvem Kořeny, kde autorka mapuje „stounovské“ vzory. Tuto část lze použít jako mikroencyklopedii černošských bluesmanů, jako byli Muddy Waters, Robert Johnson či Bo Diddley. Díky tomu jsem se rozhodl vzít publikaci na milost a přeci jen ji zařadit do své knihovny.
Obal knihy
Dan Peel (editor) – The Rolling Stones – Kompletní příběh, Extrapublishing 2024
Ačkoliv bookaziny s hudební tématikou u nás již nějakou dobu vycházejí a téměř všechny jsem četl, dosud jsem neměl potřebu je recenzovat. Názor jsem změnil, až když jsem si pořídil sešit s názvem The Rolling Stones – Kompletní příběh, jehož editorem je Dan Peel a který shodou okolností vyšel několik dní po knize Doba Stounová (recenze viz výše). Měl jsem tedy možnost obě publikace porovnat.
Pokud znáte některý z předchozích bookazinů, víte, že jejich struktura je hodně podobná a historií kapely postupují striktně chronologicky. Ani tento není výjimkou, na 146 stranách jsme seznámeni s kompletní historií kapely od roku 1962, kdy 12. července Stones v londýnském klubu Marquee odehráli svůj první koncert, až do současnosti.
V textu se dozvídáme nejrůznější informace ohledně kapelního života, natáčení desek i dlouhých světových turné. Dočteme se také o mnoha technologických zajímavostech a novinkách, které jsou s T Rolling Stones spjaty. Skandálům a kontroverzím se v případě této skupiny nelze vyhnout. Lze o nich však psát bez zbytečného bulvárního zabarvení, což publikace dodržuje.
Vše doplňují krátké profily jednotlivých muzikantů. Potěšitelné je, že je dán prostor, byť ne tak velký, také hudebníkům, kteří se Stouny dlouhá léta spolupracovali, ačkoliv nebyli oficiálními členy. Tuzemští fanoušci ocení články o všech českých koncertech. Nejvíce pozornosti se dostalo hned tomu prvnímu, který se odehrál 18. srpna 1990 na Strahovském stadionu. Podstatnou úlohu hrají také fotografie, často velkoformátové, které zvyšují atraktivitu díla. Po textové a překladatelské stránce je bookazine na velmi vysoké úrovni.
Přínosný je také závěrečný přehled čtyřiadvaceti ve Velké Británii vydaných studiových desek, zde je z nich sestaven jakýsi redakční žebříček. Lepší by však bylo uvést nahrávky chronologicky a nechat na čtenářích, ať si pořadí sestaví sami.
