O tom, že vyšla kniha od jednoho ze zakladatelů legendárních Rolling Stones vím už dlouho. Než jsem si jí pořídil uběhlo hodně vody a za tu dobu ke mě doputovaly zvěsti o mimořádné kvalitě knihy. Proto jsem se dost těšil až si knížku přečtu. Stalo se…
Nějak mi unikl důvod proč knížka začínala líčením pradávného konfliktu z policií kdesi v Americe kdy byl Keith Richards společně s parťákem Ronnie Woodem zatčen za převážení drog. Následný popis soudního líčení je ještě docela vtipný, nicméně proč touto epizodou začíná Keithova knížka fakt nechápu.
Pak už se kniha dostává do zaběhnutého schématu: Dětství – dospívání – muzika. Jenže tady začíná kámen úrazu. Kapitola věnovaná Keithově dětství a rodině je až příliš dlouhá a nudná. Čtenář se sice dozví o tom, že první hudební krůčky dělal slavný kytarista pod vlivem svého dědečka, ale líčení téměř každé návštěvy u dědečka mě moc nebavilo. O mnoho zábavnější není ani líčení kdy se Richards seznámil s Jaggerem a založení Rolling Stones. Co je, ale celkem zajímavé, je sledovat jak kytarista už od začátku vnímá hierarchii ve skupině, podle této hierarchie se pak věnuje jednotlivým členům slavné kapely. Takže zatím co duo Richards-Jagger jasně dominuje, Charile Watts je trochu upozaděn, o Brianu Johnsonovi se autor zmiňuje s jistou záští a v některých pasážích téměř s odporem, Billu Wymanovi je v celé knize věnováno jen několik málo vět. Daleko více prostoru je pak věnováno vztahu Richardse s Anitou Pallenbergovou a jí osobně, což je pro člověka zajímajícího se o kapelu dost nezajímavé téma.
Knížka se dost dlouho nese v podobném duchu, občas se sice objeví nějaké informace o muzice jako například popis toho jak Keith objevil svůj styl ladění, nebo jak nahrával s rastamany na Jamajce, ale těchto pasáží je podstatně méně než pasáží o kterých jsem psal výše.
Nejzajímavější z celé knihy je pak ta pasáž kdy autor popisuje jeho rozkol s Mickem Jaggerem. Z této pasáže je cítit neskutečná rivalita a někdy dokonce i zášť mezi oběma konkurenty. Keith se cítí lepším muzikantem a těžce nese že není šéfem kapely právě on. Jagger je tu vykreslován jako diktátor a usurpátor vlády nad skupinou. I takhle můžou vypadat vztahy legendárního dua. Až to v člověku vyvolává otázku, který z těch dvou je větší kretén.
Celkově ale byla pro mě kniha docela zklamáním, můžou za to pasáže popisující autorovu rodinu, které mě k smrti nudili a přišli mi takové bez života. Nicméně jsem rád, že jsem si knížku přečetl, jen jsem si jí nemusel kupovat protože se k ní nejspíš vracet nebudu.
Vydalo nakladatelství Ikar v roce 2011
ISBN: 978-80-249-1612-5
