8.2.2025 – Beats From The Beatsment, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Josef Heinl
Publikováno: 20.2.2025
Blues Band Cpt. Pickarda – zleva: Jan Jaroš, Břetislav „BB“ Oliva, Pavel Dittrich, Josef Hendrych a Pavel „Houba“ Novák
Že se na rozhraní pražských Vinohrad a Vršovic nachází klub Beats From The Basements, už nějakou dobu vím. Dosud jsem v něm ale ještě nebyl. Vítanou příležitost to změnit mi poskytl koncert dvou méně známých kapel BLUES BAND CPT. PICKARDA a MRTVÍ JDOU.
Blues Band Cpt. Pickarda je dávná studentská partička, která vznikla na koleji Houšťka v Brandýse nad Labem. Nevím zda, aktuální sestava je původní, každopádně v ní jsou zkušení muzikanti: Josef Hendrych (zpěv), Břetislav „BB“ Oliva (kytara), Jan Jaroš (klávesy), Pavel „Houba“ Novák (baskytara) a Pavel Dittrich (bicí). Jak už název napovídá, můžete si v jejich podání poslechnout bluesové standardy.
Blues Band Cpt. Pickarda – zleva: Josef Hendrych a Pavel „Houba“ Novák
Bylo krátce po osmé hodině, když kapela poprvé rozezněla své nástroje. Okamžitě mi bylo jasné, že tohle bude velká paráda. S výborným zvukem, který posluchače potěšil hned od začátku, šly ruku v ruce skvělé muzikantské výkony. I přesto, že Blues Band Cpt. Pickarda moc často nevystupuje, působí neuvěřitelně sehraně.
I když kapela hraje samé převzaté skladby, cíleně si vybírá ty, které nejsou tolik známé. Nejsem tak velký bluesový odborník, abych je všechny poznal. Zmíním tedy jen několik pecek, které jsou nejprofláknutější. Brzy po začátku koncertu zazněla Going Down od Freddieho Kinga. Po chvíli následovala The Thrill Is Gone tentokrát od B. B. Kinga, kterou u nás zpopularizoval Luboš Andršt. Bylo znát, že většina lidí přišla na Mrtvé jdou, a tak zpočátku Blues Bandu věnovali jen malou pozornost. Kluci si ale svým výkonem brzy vydobyli respekt. Dobře to dokumentoval výrok jednoho ze členů Mrtvých, který se nacházel nedaleko mě, takže jsem slyšel, jak uznale pronesl: „Ty vole, a po nich máme hrát?“
Vraťme se však k dění na pódiu, tam kapela neúnavně sázela jednu pecku za druhou. Byla mezi nimi také I’m Your Hoochie Coochie Man z repertoáru Muddyho Waterse. Na jejím začátku udělal Břéťa Oliva několik chyb, a tak ji kapela stopla, což Břéťa jadrně okomentoval: „Do prdele, jak to tam je?“ Všichni se s chutí zasmáli a skupina písničku spustila znovu, tentokrát celou a bezchybně, vyzněla skvěle.
V jednu chvíli se zpěvák Pepa Hendrych rozparádil natolik, že omylem vykopl mikrofon z basového bubnu. I když se to promptně snažil napravit, podařilo se to až po písničce. Ještě pár fláků jsme si poslechli, než přišel ten poslední – I’ve Been Drifting od Erica Burdona. Přídavku, ačkoliv byl vyžadován, jsme se bohužel nedočkali.
Mrtví jdou
Přestože jsem neviděl celé vystoupení skupiny Mrtví jdou, bylo by nezdvořilé se o nich alespoň na několik řádcích nezmínit. Moc informací se mi o nich najít nepodařilo. Vím jen, že zpěvák a občasný trumpetista se jmenuje Miroslav Hofbauer a že kapela spolu hraje necelý rok, přesto ve svém repertoáru má i více než čtvrtstoletí staré písničky.
Hudebně mi nejvíce připomínali skupinu Vltava. Nicméně občas zazněla i nějaká tvrdší pecka jako třeba Andělé. Kapele se rozhodně nedají upřít zajímavé texty. Předpokládám, že jejich autorem je sám zpěvák. Ten nejspíš cítí tvůrčí přetlak, neboť čas od času zarecitoval i nějakou ze svých básní plných dvojsmyslných narážek.
Mrtví jdou
Hudba skupiny rozhodně nebyla špatná, ale při představě dlouhé cesty domů a pln dojmů z výtečného koncertu Blues Bandu Cpt. Pickarda jsem klub asi po hodině opustil.
Celá fotogalerie:
