25. 1. 2024 – Klub Vagon, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Kateřina Smid (ilustrační foto)
Publikováno: 31. 1. 2024
Visací zámek – Jan Haubert
Kapela VISACÍ ZÁMEK si pro svůj první letošní koncert vybrala známý pražský klub Vagon na Národní třídě, který se jí podařilo beznadějně vyprodat.
Když si odmyslíme nějaké záskoky v době, kdy si jednotliví muzikanti plnili brannou povinnost, vystupuje skupina od svého vzniku v roce 1982 stále ve stejné sestavě: Jan Haubert (zpěv), Michal Pixa (kytara, vokály), Ivan Rut (kytara, vokály), Vladimír Šťástka (baskytara, vokály) a Jiří Pátek (bicí). Záměrně neuvádím přezdívky hudebníků, protože ty jsou často delší než jejich jména.
Na první tóny legendárního Traktoru si fanoušci museli počkat skoro do půl desáté. Podivoval jsem se nad tím, že se kapela rozhodla zahrát jeden ze svých největších hitů hned na začátku koncertu, ale vlastně proč ne. Visáči hodně sázeli na starší osvědčené pecky jako Cigára, Dáša, Domovnice, Stánek a mnohé jiné. Publiku se tím skupina evidentně trefila do noty, protože to na každou z nich bouřlivě reagovalo.
Visací zámek – zleva: Ivan Rut a Vladimír Šťástka
Píseň Dezinformační exploze jsem, snad díky jejímu tématu, mylně považoval za novinku. Krátké pátrání na internetu prozradilo, že vyšla už na desce Jako vždycky (1994). Nejmladší skladbou byla tedy Nestojí mi z alba Anarchie a total chaos (2020). Do kapelní prehistorie nás zavedla Hymna šibeničních bratří, tedy zhudebněná báseň Christiana Morgensterna, která vyšla na prvním punkovém singlu v Československu v roce 1987.
Co by to bylo za koncert Visacího zámku, kdyby na něm chyběla Pitomá doplněná o tradiční rozcvičku. Předcvičoval jako vždy Michal Pixa alias Mike Pixies. Věrní fanoušci ho ochotně následovali. Některé hitovky z repertoáru bohužel vypadly. Nejvíce jsem litoval skladby Peprmintový burbon, kterou mám ve velké oblibě. Známka punku však opomenuta být nemohla.
Visací zámek – Michal Pixa předcvičuje
O výborný zvuk se již tradičně postaral Libor Šťovíček, řečený Hluchavka Smrtihlav, který tak podpořil parádní atmosféru v klubu. Ti, kdož se těšili na Haubertovy básně, se tentokrát nedočkali, ale to nevadí. Jsem si jist, že na zpěvákovu poezii dojde někdy příště.
Povedenou nahrávku Punkový království (2015) zastupovala jen její titulní píseň, což je škoda, protože na téhle desce se nachází mnohem více skvostných skladeb. Čas se pomalu naplnil a přišel závěr koncertu. Ještě jsme si poslechli několik kousků, jmenujme třeba Čekání či Strategický ústup.
Přídavky byly tentokrát dva: Dopravní značky a předělávka Chladilovy Chtěl bych mít kapelu. V textu původní verze se zpívá „Chtěl bych mít kapelu ze samých pozounů“, což si Visáči vtipně upravili na „Chtěl bych mít kapelu ze samých pankáčů“.
Visací zámek ve Vagonu dokázal, že i dvaačtyřicet let od svého vzniku má energie na rozdávání a fanoušci mohou být spokojeni, jejich oblíbená kapela šlape jako vždycky.
