11. 9. 2024 – Malostranská beseda, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Martin Myslivec
Publikováno: 17. 9. 2024
Baskytarista VLADIMÍR „GUMA“ KULHÁNEK před několika dny oslavil úctyhodné osmdesáté narozeniny, kterých se dožil ve skvělé formě. Dokázal to na vyprodaném koncertě v Malostranské besedě, který k tomuto jubileu uspořádala Agentura Macháčová.
Pozvání přijaly tři zásadní kapely, v nichž Guma působil nebo stále ještě působí. Vystřídalo se v nich spousta muzikantů, z nichž někteří by mohli být Vláďovými vnuky. Celý večer zahájila dvěma písněmi formace Flamengo Reunion Session: konkrétně to byly coververze I’m The Walrus a Skelington. V prvním případě šlo vlastně o předělávku již předělané skladby, protože jejími původními autory jsou John Lennon a Paul McCartney. Flamengo Reunion Session si ji ovšem vypůjčilo od skupiny Spooky Tooth, která ji v roce 1970 nahrála na album The Last Puff. Druhá zmíněná píseň pochází od kapely Colosseum. O tom, že Flamengo Reunion Session válí jako zamlada, jsem psal už mockrát, tentokrát jsem více než kdy jindy byl uhranut zpěvem Honzy Holečka, jehož hlas zraje jako víno.
Pak přišla na řadu kapela Etc… lépe řečeno její základ. Ze stálé sestavy chyběli houslista Vladimír Pavlíček a baskytarista Pavel „Houba“ Novák. Naopak navíc byl saxofonista Vladimír „Boryš“ Secký a vládu nad tlustými strunami převzal Guma. V první Dobrý ráno se mikrofonu ujal Pavel „Pája“ Bohatý, Kulhánek v ní zahrál parádní part na bezpražcovou basu, díky kterému písnička vyzněla téměř identicky jako na desce Etc… 3 (1987).
Kdo přijde po mně ještě zpíval Pája, ale na Konec básníka a Slova už předal mikrofon Olinu Nejezchlebovi. Jejich společný duet jsme si mohli vychutnat ve Skoumalově Tvé oči. Pořádně veselo bylo, když přišla na řadu Jako koni, v ní připadl sólový zpěv na Jiřího „Zelího“ Zelenku. Pravidelní čtenáři Rockového světa vědí, že jeho nástrojem jsou bicí, takže se nejprve musel najít někdo, kdo ho za jeho soupravou zastoupí: ujal se toho Michal „Kolouch“ Daněk a Zelí si tak mohl odbýt premiéru coby frontman. Protože je to také velký šoumen, pobavil publikum navíc tanečními kreacemi.
Čas vyměřený pro Etc… se blížil k závěru, a tak došlo ještě na Město z peřin a Za vodou, kterou složil kytarista Stanislav „Klásek“ Kubeš, který ji také původně zpíval. Pozvání do Besedy bohužel nepřijal, a tak jeho part připadl na Olina.
Druhou část večera zahájila předtočená zdravice několika českých a slovenských baskytaristů, který každý po svém Gumovi popřáli. Poté už se na pódiu objevila kapela Livin Free, tu založil v roce 2018 Honza Holeček a o rok později s ní vydal ceněné album Voices From Beyond; jeho následovník From Cradle To Coffin vyšel letos. Guma byl členem téhle výborné party do června tohoto roku, to však není překážka, aby si s nimi na svém koncertě nezahrál. Zazněly tři písničky z první desky (Dirty Old Town, Mirrors a Stop Doin‘ It To Me). Budu se opakovat, ale Holečkův uhrančivý zpěv byl excelentní.
Popisovat atmosféru v narvaném sále je asi zbytečné. Vydařený byl také zvuk. I když jsem po koncertě zaznamenal také opačný názor, já jsem byl spokojený. Končilo se tak, jak začínalo, tedy Flamengo Reunion Session. Tentokrát, ale došlo na několik písní z desky Kuře v hodinkách (1972). Jásat jsme mohli nad výtečným podáním písní jako: Já a dým, Jenom láska ví kam, Stále dál a samozřejmě titulní Kuře v hodinkách. Tyhle léty prověřené fláky rockové fanoušky spolehlivě přivádí do varu.
Stejně tak přivedl do varu každého, kdo byl přítomen, celý tenhle báječný večer. Nezbývá tedy než popřát nejen Vláďovi, ale i nám ještě nepřeberné množství takových zážitků.
Celá fotogalerie: