Narozeninový koncert Rockového světa

22. 11. 2024 – Hospoda Na Slamníku, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Petr Doubrava
Publikováno: 29. 11. 2024

Dvanácté narozeniny Rockového světa jsou minulostí. Výroční koncert se konal v prastaré hospodě Na Slamníku, která v pražské Bubenči stojí už od roku 1642. Vystoupilo na něm duo HONZA HOLEČEK (zpěv, klávesy, kytara) a ELIŠKA DVORSKÁ (housle), po nich se představila kapela JANOVEC & ČLIMNÍK z východočeského Ronova nad Doubravou.

Protože Honza s Eliškou hrají akusticky, velela dramaturgie večera, aby se na pódiu před narvaným sálem ukázali jako první. Stalo se tak asi ve čtvrt na devět. Pro své přibližně pětačtyřicetiminutové vystoupení si připravili repertoár, který se skládal z převzatých, léty prověřených hitů jako Personal Jesus původně od Depeche Mode. Od britských Van Der Graaf Generator zase pocházela Last Frame, na kterou navázala Plague Of Lighthouse Keepers: obě jsou na desce The Quiet Zone/The Pleasure Dome (1977). Překvapením byla Black Hole Sun od o generaci mladších Soundgarden.

Honza nezapomněl ani na vlastní písničky, z těch starších zazněly Circles a Emptiness, mladší tvorbu zastupovala Heavy Rain. O tom, že je Honza muzikant par excellence, jsem psal už mnohokrát, tentokrát nejen mě navíc uchvátila virtuózní hra Elišky Dvorské: téhle dvojici to spolu náramně ladí. Zajímavostí bylo, že v jedné z písniček použila Eliška pětistrunné housle, které většina přítomných slyšela vůbec poprvé. Čas vyměřený pro tohle originální duo utekl jako voda. Závěr jejich vystoupení obstaraly Refugees, Afterwards, Gallows Pole a přídavková My Favourite. Honzu s Eliškou z pódia vyprovodil zasloužený dlouhotrvající aplaus.

Přestavba pódia netrvala dlouho, takže fanoušci si sotva stačili oddechnout a skupina Janovec & Čilimník spustila úvodní Talk To Your Daughter od Robbena Forda. Většina přítomných slyšela ronovskou partičku poprvé, ale hned od prvního tónu jí dávali najevo svou přízeň. Koho by to nepotěšilo, že? Kluci se nijak netají tím, že těžiště jejich repertoáru tkví v převzatých skladbách, jak zahraničních, tak českých. Jsou mezi nimi známé kusy jako Got My Mojo Working, Stormy Monday nebo You Can Leave Your Hat On, ale i polozapomenuté perly typu Mustang Sally.

Domácí scénu obvykle hojně zastupují skladby od Vladimíra Mišíka, tentokrát se dostalo na Šmajdák a ploužáky a Sladké je žít. Od Michala Prokopa kapela zahrála Blues o víkendu, od Olina Nejezchleby Věci kolem. A zapomenout nemohu ani na Krausberry a skvěle podanou Vlakem na Kolín. Z vlastní tvorby došlo na písničky Už bude šest a Oheň a dým ‒ to je nejspíš novinka, neboť si nepamatuju, že bych ji předtím slyšel.

Na Slamníku není bohužel moc prostoru pro tancování. To ale nevadilo, protože nadšení, které se ozývalo od stolů, prozrazovalo, že Východočeši sklízejí zasloužené uznání. Byl jsem tím potěšen víc než kdokoliv jiný, protože představit Janovec & Čilimník Praze bylo vždycky mým přáním. Povedlo se mi to už potřetí, a když vidím, že jsou kluci úspěšní, mám z toho pokaždé radost.

Večer se nachýlil ke svému závěru, po již zmíněné Mustang Sally následovala přídavková Sovy od Veteránů studené války. Kluci dohráli, a já si mohl zhluboka vydechnout: bylo totiž jasné, že oslava se náramně vydařila. Nastal čas přemýšlet nad dalším ročníkem, který se na stejném místě uskuteční 17. listopadu 2025!