13. 6. 2024 – Klub Vagon, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Jana Uhrová
Publikováno: 21. 6. 2024
Dan Horyna
Rok co rok pořádá v pražském klubu Vagon zpěvák DAN HORYNA svůj narozeninový koncert. Kromě toho, že na něm vystoupí s kapelou MERLIN, pozve si zajímavého hosta. Letos se jím stal ALEŠ BRICHTA a jeho Trio.
Aleš Brichta Trio jsem už několikrát viděl, vždy s ním na pódiu kromě kytaristy Davida Vaňka byl také klávesák Zdeněk Vlč. Ten tentokrát chyběl a jeho místo zaujala zpěvačka, jejíž jméno jsem si bohužel nezapamatoval. Jediným nástrojem tak byla Vaňkova kytara. Jestli šlo o výjimečnou situaci, nebo tento stav bude trvalý, v tuhle chvíli nevím.
Hudebníci se na pódiu objevili několik minut po deváté hodině. Jméno Aleše Brichty je stále velkým lákadlem především pro ty rockery, kterým je dnes okolo padesátky, a tak netrvalo dlouho a pod pódiem se vytvořil solidní kotel.
Všichni si mohli poslechnout známé hity z celé zpěvákovy kariéry. Nejvíc jich pochopitelně pocházelo z Alešových sólových desek. Dočkali jsme se například: Nemám, V uniformě lokaje, Cizinec ve vlastní zemi. Nemohly chybět Dívka s perlami ve vlasech a Barák na odstřel. Došlo i na připomínku starého dobrého Arakainu v podobě písničky Ztráty a nálezy. Všechny nástroje kromě sólové kytary byly pouštěny z notebooku. To by ani tolik nevadilo, horší bylo, že Brichtovi už to zkrátka nezpívá jako dřív, spíš recitoval, než intonoval; v melodiích mu výrazně pomáhala zpěvačka, ale jejich hlasy mi k sobě nepasovaly. Nejvíce mi však vadily výpadky textů, kterých bylo na můj vkus příliš mnoho. Asi nejhorší to bylo v hitovce Výlet do bájí.
Za výše uvedené nebudu nejspíš nijak chválen. I když Aleše Brichtu ctím jako velkou rockovou ikonu, bylo pro mě vystoupení jeho tria hořkým zklamáním.
Zhruba půl hodiny, tak dlouho trvala přestavba pódia, než se na něm objevila skupina Merlin. Základ její sestavy už dlouhá léta tvoří: Dan Horyna (zpěv), Ondřej Pátek (kytara, vokál) a Václav „Merlin“ Kalaš (baskytara, vokál). Střídají se jen bubeníci, tím současným je Matyáš Kalaš. Shoda s basákovým příjmením není náhodná: jde o jeho syna, kterému je pouhých šestnáct let.
Merlin
Koncert odpálila pecka Těžké jsou návraty domů z rané éry Vitacitu. Následovala další hitovka Život je blázen z alba Nevada, které původně vyšlo v roce 1989 a předloni se dočkalo remastrované podoby. Jestliže jsem Aleše Brichtu kritizoval, tak Dan Horyna byl pravým opakem. Výborně mu to zpívalo, jak je jeho zvykem, chvilku nepostál na místě. Poskakoval, tancoval, zkrátka energie z něj přímo tryskala.
Od té doby, kdy vyšla deska Transmise (2016), je zvykem, že ji Merlin přehrává celou. Nejsem si jist, že to platilo i letos, obzvláště když se na pódiu objevil další host – Vojtěch Bureš z kapely Doctor Victor. Ten si s Merlinem (bez Dana) zahrál dvě anglicky zpívané písničky. Ale vraťme se zpět k Transmisi: Bezpečně jsem z ní poznal tři kousky: Závislost, Holka my to dokážem a Tanec nad propastí.
Závěr už byl věnován osvědčeným Tibet a Nevada, které si publikum náramně užilo. Výborný koncert měl jednu malou chybku: končil pozdě a posluchači z něj ve snaze stihnout poslední metro odcházeli před jeho úplným koncem. Nevyhnul jsem se tomu ani já.
