Lenka Nová
7. 1. 2024 – Jazz Dock, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Archiv Lenky Nové (ilustrační foto)
Publikováno: 16. 1. 2024
Stává se už tradicí, že počátkem roku zpěvačka LENKA NOVÁ vystupuje v pražském klubu Jazz Dock. Letos její koncert připadl na druhé lednové pondělí.
Událost na facebooku zvala na koncert pod hlavičkou Lenka Nová a The Band. Ona sama mi však kdysi říkala, že kapela, která ji doprovází, nemá žádné jméno. Nicméně její obsazení je celkem stabilní a tvoří ji zkušení muzikanti: Josef Štěpánek (kytary), Matěj Benko (piano), Rasťo Uhrík (basa) a za bicími seděl Martin Novák.
Mému mladšímu já byla písnička, která koncert zahájila. Pochází ze zatím poslední desky Dopisy (2020). První část večera se nesla ve znamení zmíněné nahrávky. Poslechnout jsme si mohli třeba Do písku, Nové zvolání či Adresu: Nebe. Album Český kalendář (2013) zastupovala Staré rány nebolí. Znám tuhle písničku také v podání Szidi Tobias, Lenka ji zpívá mnohem procítěněji, proto je mi její verze bližší.
Viděl jsem už několik koncertů Lenky Nové, ale poměrně záhy jsem si uvědomil, že tento se něčím odlišuje, zatím jsem, ale nevěděl čím. Došlo mi to, když zazněla již zmíněná Adresa: Nebe, která mi přišla experimentálnější než jindy, a takové bylo vlastně celé vystoupení. Aby nedošlo k omylu: skupina se nepouštěla do žádné velké alternativy, ale tu a tam vhodně zvoleným efektem písně ozvláštnila. Nejvíce k tomu napomáhal nástroj, který měl na pianu položený Matěj Benko. Protože jsem na pódium dobře neviděl, nedokážu určit, o jaký přesně šlo. Mohu však říct, že mě tahle podoba písniček hodně bavila.
Dlouho jsem přemýšlel, proč je písnička Listy ve slovenštině. I tuhle „záhadu“ zpěvačka vysvětlila: překladem textu by se vytratila jeho pointa, dal jsem jí zapravdu. „Folkové“ okénko obstarala Z cest, na kterou navázala jazzová Kočka s výborným sólem Matěje Benka. Ten se do podobných improvizací pouštěl asi nejčastěji. Své umění předváděl také kytarista Josef Štěpánek.
Lenka Nová
V rozverné Z deště pod okap zpěvačka pobavila také svým hereckým talentem. Velkou lahůdkou jsou Postrádám a Už se kácí v našem lese. Obě mají krásný, i když smutný text, jehož autorem je Michal Horáček. O poznání veselejší je Jak ten chlap se na mě dívá. Ve vyprodaném Jazz Docku panovala výborná atmosféra, bouřlivý aplaus se ozýval po každé písni, což Lenka Nová si velmi pochvalovala.
Povedený večer se pomalu chýlil ke svému závěru. Nevím, jak šly takové písničky jako Čtyřicítka nebo Mámo za sebou, ale vyzněly skvěle. Pomyslná opona se zatáhla po přídavkové, příznačně nazvané skladbě Poslední noc.
Lenka Nová svým příjemným a okouzlujícím projevem opět dokázala, proč si tak snadno získává srdce fanoušků. To moje jí patří už delší dobu.
