20. 2. 2024 – Malostranská beseda, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Eva Váňová Fišerová (ilustrační foto)
Publikováno: 27. 2. 2024
Bílá Nemoc – Zdeněk Hříbal
Jestli mě paměť neklame, neviděl jsem folkrockovou partičku BÍLÁ NEMOC více než rok. Bylo tedy na čase si na ni opět zajít, a kam jinam než do jejich domovské Malostranské besedy.
Nestačil jsem se divit, kolik změn za ten rok Bílá nemoc udělala, tedy ne v sestavě, ta je stále stejná: Zdeněk Hříbal (zpěv) Jiří Tvrdík a Milan Martínek (kytary), Vladimír „Boryš“ Secký (saxofon), Ivan Němec (basová kytara) a Petr Krejčí (bicí). Ale playlist se dost obměnil, ačkoliv Hříbal se dušuje, že tomu tak nebylo, mně se zdá pravý opak.
Několik minut po půl deváté se rozezněl Noční divadelní kus ze zatím posledního alba …v tichu mezi slovy… (2019), které mám hodně naposlouchané, takže jsem píseň poznal. Ten samý případ je i Podivnej svět, do kterého je již tradičně pro pobavení publika vložen úryvek z Bedny od whisky doprovázený tanečními kreacemi – to vše v podání pánů Seckého a Tvrdíka.
Bílá nemoc – Milan Martínek, vzadu: Ivan Němec
Do své dávné historie se kapela poprvé vydala pro skladbu Vlci, ta vyšla v roce 1996 na cédéčku Lahvový a stesk. Protože je tahle písnička na koncertech hrána docela často, znám ji také. Pak ale přišel na řadu Pater noster, a já musel hodně pátrat, abych se dozvěděl, že pochází ze stejného alba. Cádiz a Starej Riff jsou pravděpodobně novinky, na žádné nahrávce jsem je nenašel. Zdeněk Hříbal mi později prozradil, že mají rozpracované další dvě písničky. Že by se Bílá nemoc po pěti letech opět chystala do studia? Kdoví, necháme se překvapit.
Do Malostranské besedy přišlo asi nejvíc lidí, co si pamatuji. Jedna pamětnice mi však sdělila, že v devadesátých letech býval sál úplně narvaný, a to se stálo! Tentokrát byla většina míst k sezení a před pódiem byl jen malý prostor pro tancechtivé fanoušky. Ten ale po většinu koncertu zůstal prázdný a mírně se zaplnil až ke konci koncertu. Potlesk, který se ozýval po každé písni, byl však ohlušující.
Bílá nemoc – Vladimír „Boryš“ Secký, vzadu: Jiří Tvrdík
Druhá polovina přinesla jen jedno překvapení v podobě pecky Insomnia Blues jejím autorem je Ivan Němec a text napsal Michal Bureš. Jinak jsme se dočkali osvědčených hitovek jako Libeňská noc, Chci ženskou, jako jsi ty nebo Jameson, který prý zazněl po delší době.
Při závěrečné Mohlo se stát došlo na tradiční představovačku a po ní se kapela odebrala z pódia. Na přídavek se nemuselo čekat dlouho, obstarala ho Marie si rozpouští vlasy z prvotiny Hodiny v nás (1992).
Bílá nemoc – zleva: Ivan Němec, Zdeněk Hříbal, Petr Krejčí a Jiří Tvrdík
Když jsem si druhý den psal se zpěvákem Zdeňkem Hříbalem, dozvěděl jsem se, že by v playlistu mohly brzy nastat ještě větší změny. Budu tedy muset na Bílou nemoc začít chodit zase častěji. Udělám to moc rád, protože její koncerty rozhodně nejsou ztrátou času.
