2. 9. 2023 – Merriweather Post Pavilion, Kolumbie, Marylad, USA
Text: Jan Zahradil
Foto: Jan Zahradil
Publikováno: 18. 9. 2023
Lynyrd Skynyrd
30.květen 1994, amfiteátr Merriweather Post Pavilion u Baltimoru, poprvé vidím naživo jižanskou legendu LYNYRD SKYNYRD. Z té nejslavnější sedmdesátkové sestavy už tehdy sice chyběl zpěvák Ronnie van Zant a kytarista Steve Gaines (oběti tragické letecké nehody z roku 1977) a kytarista Allen Collins (zemřel 1990), ale za klávesami stále seděl Billy Powell, na basu hrál Leon Wilkeson, dvě ze tří kytar obsluhovali Gary Rossington a Ed King.
Letos v září jsem si to, po více než 29 letech, na stejném místě zopakoval. Jakkoliv jsou LS stále především „kytarová armáda“, už je to samozřejmě úplně jiná kapela než v sedmdesátkách nebo devadesátkách. Když se podíváte na obal prvního alba Lynyrd Skynyrd z roku 1973, zjistíte, že z tehdejších členů kapely nežije už nikdo. Gary Rossington, poslední kontinuální spojnice skrz pět dekád existence LS, občas říkal, že už jde spíš o tribute band. Gary však zemřel letos v zimě a tak posledním pamětníkem v sestavě je paradoxně kytarista Rickey Medlocke, který s LS hrál v letech 1971-72 (ještě před jejich nezadržitelným nástupem ke slávě) a natrvalo se vrátil až v roce 1996. A samozřejmě nesmíme zapomenout na zpěváka Johnny van Zanta, nejmladšího držitele rodinné tradice z bratrského trojlístku Donnie/Ronnie/Johnny. Ten stojí za mikrofonem LS a udržuje tak při životě vzpomínku na svého bratra nepřetržitě už od reunionu v roce 1987.
Lynyrd Skynyrd
Ostatní muzikanti jsou de facto „nováčci“ (jakkoliv neříkám, že zaměnitelní). Bubeník Michael Cartellone tam hraje až od roku 1999, kytarista Mark Matejka od 2006, klávesista Peter Keys od 2009, basák Keith Christopher až od 2017. No a posledním přírůstkem se stal teprve před dvěma lety kytarista Damon Johnson, který původně zaskakoval za již nemocného Rossingtona, až jej po jeho smrti vystřídal nastálo (mimochodem, Johnsona jsme mohli vidět i v ČR, s Thin Lizzy v roce 2012). Vdova po Rossingtonovi, Dale Krantz, opustila post dlouholeté sboristky, takže do doprovodného dua vedle Carol Chase přibyla Stacy Michelle.
Lynyrd Skynyrd už s repertoárem neexperimentují. Jejich věrné publikum by si to ani nepřálo. Chce slyšet hlavně věrně zahrané skladby ze sedmdesátkových alb, čehož se jim dostalo v míře vrchovaté. Takže zazněly Tuesday´s Gone/Simple Man/Gimme Three Steps z jedničky, Workin´For MCA/The Ballad of Curtis Loew/Call Me The Breeze ze dvojky, Saturday Night Special/Whiskey Rock-a-Roller ze trojky a What´s Your Name/That Smell/I Know a Little z pětky. A samozřejmě na závěr Sweet Home Alabama a jako přídavek Free Bird. Jedinou výjimkou byla „hymna“ Skynyrd Nation z roku 2009, která ovšem skvěle vystihla až kultovní propojení kapely s diváky. Vzhledem k tomu, že ji zahráli hned jako číslo dvě, nasadila celému koncertu vysokou emocionální laťku, kdy se mj. vzpomínalo na Gary Rossingtona i další bývalé členy a na jednom místě dokonce odezpíval z kvalitního zvukového a obrazového záznamu dvě sloky i Ronnie van Zant(!).
Lynyrd Skynyrd
Po vyčerpávajícím devadesátiminutovém setu Lynyrd Skynyrd to měli druzí v pořadí ZZ TOP těžší. Pouhé trio hudebníků působilo po devítičlenné armádě LS trochu jako chudí příbuzní, a skutečně se jim nedařilo až do půlky jejich vystoupení publikum rozpumpovat. Změna přišla až s téměř psychedelickou kytarovou smrští Billyho Gibbonse ve valivé I Gotsta Get Paid a také pomohly prověřené hity jako Gimme All Your Lovin´ nebo Sharp Dressed Man. Takže se, opět po cca devadesáti minutách, končilo v pohodě známou La Grange.
Také ZZ Top utrpěli dokonce třetinovou ztrátu úmrtím baskytaristy Dusty Hilla před dvěma lety. Basy se pak chopil Elwood Francis, dřívější kytarový technik kapely, který se ukázal více než důstojnou náhradou a to nejen svou divoce vousatou vizáží. Stejně jako Dusty Hill se nebránil lehce „cirkusovým“ prvkům ve show, ať už šlo o použití sedmnáctistrunové(!) baskytary hned v úvodní písni nebo o tradiční „chlupaté“ nástroje.
Nesmím zapomenout ani na předskokana obou kapel – Uncle Kracker neboli Matt Shafer předvedl se svou kapelou solidní čtyřicetiminutovou porci moderního country-rocku a rozhodně nenudil.
Nakonec musím zmínit ještě skvělé počasí pro takový koncert – teploty lehce pod 30, nebe bez mráčku. Zkrátka povedlo se to všechno stejně dobře jako Hell House Whiskey, kterou vyrobila palírna Bespoken Spirits speciálně pro Lynyrd Skynyrd a pojmenovala podle jejich staré zkušebny nedaleko floridského Jacksonville.
