13. 10. 2023 – Restaurace U Holečků, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Archiv skupiny Yamabushi (ilustrační foto)
Publikováno: 18. 10. 2024
Yamabushi: zleva – Petr Slezák, Vlasta Matoušek, Kateřina Vožická a Jan Polansky
Dvě méně známé kapely ONDŘEJOVA BEDNIČKA a YAMABUSHI zahrály v pražské restauraci U Holečků. Formaci Yamabushi jsem slyšel poprvé a nové pro mě bylo také prostředí, v němž se tu a tam konají koncerty zaměřené na menšinové žánry.
Skupina Ondřejova bednička existuje už více než deset let a vsadila na hudbu, kterou na rozhlasových vlnách moc často neuslyšíte. Ze členů znám pouze kytaristu a zpěváka Jana Feita. Nástrojové obsazení je typické pro rock šedesátých a sedmdesátých let: kytara, klávesy, baskytara a bicí.
Těžiště repertoáru tkví v převzatých skladbách, nejvíce od slavných Velvet Underground. Dočkáte se však také předělávek od Iggyho Popa, Johna Caleho, PJ Harvey či Patti Smith. Přiznám se, že tenhle segment rocku poslouchám spíše výjimečně, takže se v něm tolik neorientuji. Poznal jsem jen písničky od Patti Smith Dancing Barefoot a Saturday Night. Přičemž u té první jsem očekával, že padne zmínka o jejím autorovi Ivanu Královi, leč nestalo se. Kromě nich zazněly i dvě autorské skladby Strakatý košile a Popelnice. zpívané v naší mateřštině.
Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si zvykl na syrový sound. Rušily mě zejména bicí, které nebyly ozvučeny, přesně tak, jak se to dělávalo v počátcích rokenrolu. Po chvilce už jsem jejich chrastivý zvuk přestal vnímat a ponořil se do solidního výkonu kapely.
Když byla ohlášena hitovka Walking The Dog těšil jsem se na verzi od Rolling Stones, ale Ondřejova Bednička se vzhlídla v originále od Rufuse Thomase, avšak bez dechových nástrojů, kterou jsem neznal, a rozhodně nezněla špatně. Skupina své asi hodinové vystoupení zakončila již zmíněnou Saturday Night.
O Yamabushi jsem si před koncertem přečetl, že hrají alternativní rock s elektronikou a industriálními prvky. Členy jsou: Vlastislav Matoušek (baskytara, zpěv), Kateřina Vožická (niněra, zpěv), Petr Slezák (kytara, zpěv), David Slezák (bicí) a Jan Polansky (Teremin, Electronics, Industrial sound).
Yamabushi: zleva – Vlasta Matoušek, Kateřina Vožická a Jan Polansky
Pokud jsem v předchozím případě napsal, že v repertoáru Ondřejovy bedničky se téměř neorientuji, tak alternativní scénou, kterou představuje Yamabushi, jsem doslova nepolíben. Nic naplat, bylo na čase se pustit do bádání.
Přiznám se, že začátek koncertu se mi vůbec nelíbil. Všechny ty ruchy vyluzované Janem Polanskym a kombinované s tradičními nástroji jako kytara a bicí mě příliš neoslovovaly. Změnilo se to, až když zazněla svébytná úprava písně Igelitovej Pepík od skupiny OZW. Od té doby jsem kapelu začal vnímat mnohem pozitivněji. Když jsem tohle po koncertě říkal niněristce Kateřině Vožické, jenom se usmála a odvětila: „Asi sis zvykl.“ Dost možná. Každopádně vystoupení už pro mě nebylo nic neříkající zvukovou koulí. Dokonce jsem se zaposlouchal i do textů.
Pobavil mě jeden z nich: „Pitomio není českej vlastenec/ hlavu má prázdnou jak Saturnův prstenec.“ Takhle vtipné karikování politika se slyší málokdy. Protože frontman Vlastislav Matoušek je významným českým muzikologem, ohlásil, že jedna z písní bude v celotónové stupnici. Nevím sice, co to znamená, ale skladba mě rozhodně zaujala.
Protože hospoda U Holečků je umístěna v městské zástavbě, musí být konec všech koncertů striktně v 22 hodin, poslední písničkou se tedy stala předělávka od skupiny Kinks You Really Got Me.
Po dlouhé době jsem se vydal prozkoumat mě neznámou rockovou oblast a rozhodně jsem nelitoval. Odcházel jsem s přesvědčením, že si tenhle zážitek někdy rád zopakuji. Příležitost k tomu bude 8. listopadu, kdy Vlasta Matoušek slaví 75. narozeniny. V pražském klubu Cross dojde ke krátkodobému obnovení skupiny Máma Bubo, ve které kdysi hrál.
