Další keltský večírek ve Vagonu

25. 4. 2023 – Klub Vagon, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Martin Košata
Publikováno: 2. 5. 2023

Téměř každé úterý si v pražském klubu Vagon dávají dostaveníčko milovníci keltského rocku. Tentokrát zde vystoupila třebíčská formace AMARYLIS, domácí barvy hájila skupina DICK O‘BRASS.

Troufnu si říct, že před koncertem znal hostující kapelu málokdo, já rozhodně ne. Její obsazení tvoří šest muzikantů, z nichž hned čtyři jsou ženy. Hrající převážně na akustické nástroje. Je škoda, že jednotliví hudebníky nikdo nepředstavil a jejich jména se mi nepodařilo vypátrat ani na sociálních sítích, asi chtějí zůstat v utajení. Nedá se nic dělat, pojďme k muzice.

Sami Amarylis o sobě tvrdí, že hrají převážně irskou muziku, což ostatně potvrdila i úvodní instrumentálka, která se rozezněla asi patnáct minut po deváté hodině. Přesto, že skladba sama o sobě nebyla špatná, postrádal jsem v ní jakousi jiskru, větší nasazení. V té chvíli jsem ale věřil, že jde jen o začátek a vystoupení brzy dostane správný spád. Kapela střídala instrumentálky a zpívané písničky. Škoda však je, že jsme se povětšinou nedozvěděli jejich názvy. Jednou z několika výjimek byla No Name Never a převzatá Country Road, která je známá s českým textem Veď mě dál, cesto má v podání Pavla Bobka. Nejznámější byla hitovka Whiskey In The Jar. Komunikace s publikem hodně vázla a nedočkal jsem se ani onoho nasazení. Publikum mé výhrady nesdílelo a vesele tancovalo. Já jsem však z více než hodinového vystoupení nadšený nebyl.

Po nutné přestavbě pódia, která trvala asi půl hodiny, nastoupil letos dvacetiletý Dick O‘Brass v sestavě: Tomáš Nedělka (zpěv, flétny, dudy), Josef Kůstka (elektrické housle), Jiří Hausser Matoušek (zpěv, basová kytara), Kryštof Hon (bicí), Jan Veselý (housle) a Jan Hradec (akustická kytara).

Prostor pod pódiem zhoustl a kapela spustila svůj nadupaný rock s bretaňskými vlivy, které byly hodně slyšet hned v první Jednou za sto let. Viděl jsem Dick O‘Brass už několikrát a mohu říct, že kapela je koncert od koncertů lepší, a tak není divu, že její muzika baví nejen samotné hudebníky, ale i její fanoušky.

Kromě osvědčených písniček jako Atlantik, Anděl strážnej nebo Tak se napij zazněla i Mezi světlem a tmou z loňské stejnojmenné desky. Kapela si pro své věrné připravila novinku: v několika písních hrál na elektrickou kytaru David Broda. Poprvé své umění předvedl tuším ve skladbě Zanes vítr do krajin.  Stálicí na playlistu je také předělávka Son Ar Christr od Alana Stivella. Naopak mi chyběla Skotská, kterou mám ve velké oblibě.

Energický výkon kapely všechny doslova vybízel k tanci, což publikum ochotně činilo. Čas však ubíhal neúprosně a pohled na hodinky ohlašoval blížící se půlnoc a s ní i odjezd posledního metra. Musel jsem tedy, ač nerad, opustit klub ještě před přídavkem. Je tedy možné, že v něm zazněla i moje milovaná Skotská. Nedá se nic dělat, snad se dočkám příště. Na Dick O’Brassu jsem určitě nebyl naposledy.

Celá fotogalerie: