Energit

3. 5. 2017 – Klub Vagon, Praha
Foto: Kateřina Smid

Obnovená kapela ENERGIT před nedávnem vydala téměř po 40 letech desku „Time’s Arrow“, kterou začátkem května pokřtila v pražském klubu Vagon. A protože se v Energitu sešel výkvět českých rockových muzikantů, nebylo radno tenhle koncert propásnout.

Kdo že k tomuto výkvětu patří? Především je to jediný původní člen Energitu – kytarista Luboš Andršt, kterého doplňují Vladimír ‚Guma‘ Kulhánek na basu, Jiří ‚Zelí‘ Zelenka na bicí a výtečný zpěvák Honza Holeček, který kromě zpěvu hraje ještě na hammondky. Sestava je to tedy famózní.

Před koncertem vyvstávala otázka, kolik do Vagonu přijde lidí. Mohu říct, že počáteční obavy z nízké návštěvnosti se naštěstí nenaplnily a klub byl zaplněn více než solidně. V publiku bylo navíc možné zahlédnout řadu muzikantských osobností jako Petr Janda, Michal Prokop či Petr Roškaňuk. Na úvod koncertu zněly spíše poslechové písně, k nimž patřila i žhavá novinka „Black Point“. Celý Vagon se ale těšil zejména na původní písně starého Energitu. První z nich byla krásná, pomalá „Loneliness“, ve které mi Honza připomínal původního zpěváka Energitu Ivana Khunta. Obrovským zážitkem pro mě bylo sledovat hráčské mistrovství Luboše Andršta a Gumy Kulhánka. Lubošova procítěná sóla a Gumova basová technika, to byla pastva nejen pro uši, ale i pro oči. Vše ještě podtrhoval excelentní zvuk, ve kterém byla slyšet doslova každá nota všech nástrojů. Ale zapomenout nesmím ani na precizní Zelího hru. O skvělém zpěvu Honzy Holečka ještě bude řeč.

Před tím, než došlo ke křtu desky, zazněla krásná instrumentálka „Blue Dance“. Na samotný křest byli na pódium pozváni všichni ti, kteří měli se vznikem desky co do činění. A tak kromě kapely přišel ještě zvukař Pavel Marcel, jinak též kytarista Pumpy, a na pódiu se objevil i bratr původního baskytaristy Energitu Vládi Padrůňka – Stanislav, který na vznik desky přispěl nemalou finanční částkou. Role kmotra se ujal Michal Prokop. Poté, co proběhl obvyklý ceremoniál, mohl koncert pokračovat. A pokračoval snad tím nejzásadnějším, co kdy kapela Energit složila, tedy písní „Freedom“, která je v dnešní době opět velmi aktuální. Jen co dozněla, byla vyhlášena krátká přestávka.

Na publiku bylo i o přestávce znát, že je z koncertu nadšené. Druhou polovinu zahájila pomalá skladba „Moth“, tu Luboš Andršt složil jako poctu Vláďovi Padrůňkovi. Kdo tuhle instrumentální písničku slyšel, musí uznat, že pocta je to více než důstojná. Z aktuální desky pak zazněla ještě titulní „Time’s Arrow“. Ve všech skladbách jsem si užíval přepychového zvuku hammondek, které muzice Energitu dávaly jedinečný zvukový rozměr. Je až neuvěřitelné, jak svěže kapela působila. Energii, se kterou tito staří harcovníci koncert odehráli, by jim mohli závidět leckteří o generaci či dvě mladší muzikanti. Přišlo mi, že druhá polovina byla o něco větší jízda než ta první, ve které kapela předvedla spíše poslechové kousky. Tento můj pocit potvrdily závěrečné písně. Nejprve to byla ‚stounovská‘ klasika „Jumpin‘ Jack Flesh“, do níž kapela vložila parádní mezihru, ve které se ten večer již po několikáté projevilo hráčské mistrovství všech zúčastněných muzikantů. A třešničkou na dortu se stala přídavková „Croosrads“.

Ačkoliv nemám unáhlené soudy příliš rád, dovoluji si tvrdit, že i přesto, že rok 2017 ještě není ani ve své polovině, byl právě tohle český koncert roku 2017.