Foto: Jiří Rogl
Korektury: Korektury: Eva Houšková, www.irockshock.net
Když jsem se před několika málo týdny dozvěděl, že na červnové Spark Rock Party v pražském Hard Rock Cafe zahraje americká super skupina THE DEAD DAISIES, srdce mi poskočilo radostí. Že půjde tak trochu o sparkovskou kulišárnu, jsem v té době ještě netušil. A tak jsem se trošku netradičně v první červnovou neděli vypravil na malé náměstí, kde v domě U Rotta sídlí pražská restaurace celosvětového řetězce Hard Rock Cafe. Kapelu The Dead Daisies tvoří takoví muzikanti, jakými jsou John Corabi – zpěv (ex-Mötley Crüe), Dizzy Reed – klávesy (ex-Guns N’ Roses), Richard Fortus – kytara (ex-Guns N’ Roses), David Lowy – kytara, Brian Tichy – bicí (ex-Whitesnake) a na baskytaru nehraje nikdo jiný nežli světoběžník Marco Mendoza (ex-Thin Lizzy a další).
Když jsem krátce před osmou hodinou vstoupil do Hard Rock Cafe, byl jsem poprvé zaskočen zjištěním, že půjde o akustický set. Nicméně jsem si brzy uvědomil, že na akustických koncertech vlastně není nic špatného, a tak jsem si pomaličku začal hledat vhodné místo. I když jsem v Hard Rock Cafe byl už poněkolikáté, až tentokrát mi došlo, jak nevhodné místo pro pořádání koncertů to je. Pódium je nalepené přímo na obrovském baru, kolem něhož je málo místa pro neustále pendlující číšníky, natož pak pro rockové fanoušky, kteří si do muziky rádi zapaří. Když jsem se pak ještě dozvěděl, že set bude trvat pouhých třicet minut, byl jsem zaskočen podruhé. No a když jsem za pivo zaplatil 65 (!) korun, byl jsem zaskočen do třetice. Kdybych tohle věděl, asi bych se nepřinutil na koncert jít, nebo alespoň ne tak nadšeně. Zkrátka pražské Hard Rock Cafe je spíše nóbl restaurací než rockovým klubem. Nicméně jsem si řekl: „Když už jsem tady, budu se snažit soustředit na muziku.“
Zhruba ve 20.30 zahájila koncert pecka „Mexico“ s výrazným hitovým potenciálem. Konec konců ne náhodou byla právě tahle hitovka vybrána na singl, který doprovází aktuální nahrávku ‘mrtvých sedmikrásek‘. Johna Corabiho jsem zaznamenal jako zpěváka Mötley Crüe, ale protože tahle kapela nikdy nepatřila k mým favoritům, i Johnovo působení u nich jsem přešel víceméně bez zájmu. Že je Corabi skvělý zpěvák, jsem tedy zjistil až teď a jeho hlasem jsem byl doslova uhranut. Z poslední desky „Revolución“ pocházela i pomalejší skladba „Something I Sad“. Ostřílený harcovník Marco Mendoza byl na pódiu nejvýraznější postavou. Často publikum hecoval, vstával ze své židle a snažil se dělat show, co to šlo. Abych nezapomněl – kromě toho také báječně zpíval. Půlhodina při dobré muzice uteče jako voda, a tak než se člověk stačil rozkoukat, přišla na řadu poslední písnička; tou byla předělávka klasiky od The Rolling Stones „Honky Tonk Woman“. Když už zazněli ‘Stouni‘, měli by zaznít také The Beatles, a tak jako přídavek zazněla další klasika „Come Together“. Víc už se do vyměřeného času prostě vejít nemohlo.
Takže: vidět část téhle báječné kapely (na vystoupení nebyli Dizzy Reed a Brian Tichy) bylo určitě příjemné, nicméně se těším, až uvidím skupinu celou v elektrifikované verzi. Snad se mi to podaří v listopadu, kdy se The Dead Daisies do Prahy vrátí jako support Whitesnake.
