Affalter, Německo, 22. 3. 2013
Po necelém roce jsem opět dostal od Jirky nabídku vyjet do Německa na UFO. Po minulém vydařeném zážitku v Ingolstadtu jsem se nerozmýšlel ani vteřinu, jedu. Vyrazli jsme tedy v naprosto stejném složení jako minule. Na koncert i na opětovné setkání s Vinniem jsme byli všichni správně natěšeni a vše nasvědčovalo tomu, že i tentokrát půjde o jedinečný zážitek. Tentokrát jsme koncert nespojili se žádným výletem, takže se můžu věnovat rovnou muzice.
Po příjezdu na místo koncertu mě opět zaujala velikost, či spíše „malost“ sálu, ve kterém měla tato hardrocková legenda vystoupit. Ještě než jsme se dostali dovnitř, strávili jsme asi 20 minut v autě čekáním na odemčení hospody s „halou“. Sedli jsme si, dali pivo a párek a čekali. Po malé chvilce se objevil Vinnie. Společně jsme vypili asi dvě piva, když nás Vinnie pozval do zákulisí, kde byl větší klid, na příjemný rozhovor. Zde jsme strávili asi hodinu, a i když jsem většinou mlčel, neuvěřitelně jsem si ty chvíle užíval. Obzvláště, když se chvilku před 21. hodinou objevili ostatní členové kapely – Phil Mogg, Andy Parker a Paul Raymond. Se všemi jsme se krátce pozdravili a odešli do sálu. V tu dobu tady končila své vystoupení řecká předkapela. Šlo o celkem příjemný hardrock, ale škoda, že kapela zněla dost zahuhlaně. Zpěvačce nebylo rozumět skoro nic a ani ostatní nástroje nebyly moc čitelné. Ale ani mi to moc nevadilo.
Po asi půlhodinové přestavbě přišli krátce po desáté hodině na pódim UFO. Hned první písnička byla k mému překvapení jedna z největších pecek kapely – „Lights Out“. Pak přišla na řadu dvojice písní z nové desky. Konkrétně „Fight Night“ a „Wonderland“. Kapela na mě i přes svůj perfektní výkon nepůsobila tak uvolněně jako minule. Nicméně na náladě mi to neubralo. Posledním kouskem z nové desky byla pomalejši „Burn Your House Down“. Celkově vzato se hrály spíš staré osvědčené hity. Zaznívaly osvědčené fláky jako: „Only You Can Rock Me“, další z pomalých věcí „Venus“, „Too Hot, To Handle“ nebo prodloužená „Rock Bottom“. Potom už se kapela rozloučila a odporučela z pódia. Přídavek pak obstaraly hitovky „Doctor, Doctor“ a „Shoot, Shoot“, která obstarala úplný konec koncertu. Tentokát celý koncert trval asi hodinu a půl. O zvuku opět z velké částí platí to, co jsem psal v článku o „ufím“ koncertě v Ingostadtu. I tentokrát byl zpěv Phila Mogga jakoby zahuhlaný, nástrojům sice bylo rozumět dobře, ale měl jsem pocit, že minule byl zuvk jaksi průzračnější.
Po koncertě jsme se opět vypravili do backstage, tentokrát jsme tu pobyli docela krátce, kapela totiž musela brzy odjet, aby někteří členové stihli své letadlo. Jednalo se totiž o poslední koncert této části turné. Fotografie laskavě poskytla Káťa Zwyrtková.
