Praha – Vagon, 8. 4. 2013
Po půlroce jsem se opět zašel podívat na band Milana Schelingera, který tentokrát vystoupil v rámci „vagóňáckého“ pořadu „Talenti a mistři“. Role talentů se ujala pražská kapela Kráter. Do klubu jsem tentokrát v doprovodu svých kumpánů dorazil asi v půlce vystoupení Kráteru, dali jsme si první pivo a začali se věnovat muzice.
Ze všeho nejvíc mi Kráter připomínal zábavovou kapelu pozdních osmdesátých let. Napadla mě analogie s hlineckým Motouzem, se kterým jsem jeden čas hodně jezdil. Obě kapely se prezentovaly především vlastní tvorbou. Zpěvák Kráteru zněl o něco tvrději než svého času motouzácký Standa Balog, nebo ještě později ostatní zpěváci hlineckých veteránů. Kráter zahrál několik písniček, mezi nimiž mě zaujala balada, která byla zahraná i zazpívaná vcelku pěkně. Když zpěvák onu baladu uváděl, věnoval jí právě zemřelému Standovi Hranickému z Citronu. To bylo poprvé, co jsem se dozvěděl o jeho smrti. Potom Kráter pokračoval v rychlejším tempu a musím uznat, že kromě toho, že jim to dobře šlapalo, měli i povedený zvuk. Jen když se pustili do dvojhlasů bylo znát, že to není úplně ono. Když Kráter ukončil svou produkci, zahlédl jsem, že se v klubu objevil Milan, šel jsem ho pozdravit a mezi řečí jsem se dozvěděl dvě podstatné novinky: půjde o první koncert nového bubeníka a o poslední kytaristy Aleše Suchopára. Tak tomu říkám překvapení!
Po krátké přestavbě začal Milan se svým bandem hrát. Začátek koncertu byl víceméně tradiční: „Zima“, „Miminko“ a „Hudba radost dává“. Dobrý. Na bubeníkovi bylo sice vidět, že repertoár ještě nemá tolik zažitý, občas koukl do nějaké nápovědy (že by noty na buben? 🙂 ), občas vložil nějaký ten úder navíc, ale celkově to ani moc koncert nerušilo. Milan sršel vtipem a dobrou náladou, takže celá kapela byla tradičně v pohodě. Repertoár se v zásadě příliš nelišil od minulého koncertu, takže zazněly oblíbené hity jako „Pohřeb přítele“, „Čas“ nebo víceméně povinné „Jahody mražený“ a „Lupič Willy“. Z pomalých věcí nechyběla párplovská „Šipková Růženka“ nebo „Ptají se lidé“. Proti poslednímu koncertu zaznělo více bublegumových srágor, je fakt, že ty na lidi dost učinkují, já jsem si ovšem vybral oddechový čas a šel se věnovat svém půllitru. Přídavek pak obstaraly songy „Nám se líbí…“ a přeslavný „Holubí dům“. Celkově opět šlo o výborný koncert, Milan se svým bandem opět nezklamal. Jsem zvědav, na jaké zážitky se můžu těšit s novou sestavou.
