Praha – Vagon klub, 29. 8. 2013
Když jsem před několika lety viděl obnovený Blue Effect, ve kterém po boku jednoho z nejlepších českých kytaristů Radima Hladíka hráli o dvě generace mladší muzikanti, byl jsem nadšen vyzněním starých nesmrtelných pecek i celkovou energií kapely. Na Blue Effect jsem pak čas od času zašel a nikdy jsem zklamán nebyl. Tenhle čtvrtek jsem se na legendární kapelu vypravil po delší době.
Koncert začal krátce po půl desáté skvělou peckou „Je třeba obout boty a pak dlouho jít“ pocházející z alba Nová syntéza 2. Písnička byla upravená do bigbítovější podoby, takže pasáže, které na desce hraje Jazzový orchestr, byly vypuštěny, osobně se mi tahle úprava docela zamlouvá. Další věcí, která mě bavila, byla anglicky zpívaná „I Like the World (Sun is so Bright) z první desky. Největší hit kapely „Slunečný hrob“ zazněl poměrně brzy a odzpíval ho celý Vagon. V tu dobu jsem si začínal uvědomovat, že koncertu něco schází… Jenže co? Poslouchal jsem dál a vše mi začalo docházet. Vše bylo zahrané jaksi profesorsky, chyběla tolik potřebná energie a živočišnost, a ani výkon zpěváka Honzy Křížka bych neoznačil za perfektní. Po „Slunečném hrobu“, ve kterém se už dost improvizovalo a jamovalo, přišla na řadu série jakýchsi písniček, které jsem neznal, takže nevím, jestli to byly nově složené písničky, nebo věci, které si s sebou přinesli muzikanti ze svých bývalých kapel. Je škoda, že uvádění písniček se ten večer rovanalo nule, takže jsem se o mnou neznámých písničkách nedozvěděl zhola nic. Čím víc se pak stupňovaly improvizační orgie, přestával mě koncert bavit, škoda. Navíc byla něco po 22. hodině vyhlášena přestávka, která se pak neuvěřitelně táhla.
Druhá polovina začala písničkou, která mi už byla povědomá, jenže co to bylo? Žeby „Má hra“? Dost možná. Nicméně improvizační orgie pokračovaly, což u mě koncert docela degradovalo. Křížek navíc přídaval své funky výlevy a to mě opravdu dost sralo! Koncert pokračoval ve stejném duchu jako první půlka, improvizační orgie tentokrát odnesla jinak skvělá věc „Stále dál“ z repertoáru Flamenga. Ještě že instrumentální „Čajovna“ zůstala víceméně v původní verzi. Ke konci Blue Effect zopakoval „Slunečný hrob“, tentokrát ale pouze instrumentálně a zpěv byl nechán na publiku. S posledními tóny téhle pecky jsem Vagon dost rozčarován opustil.
Tentokrát se mi koncert Blue Effectu moc nelíbil, měl jsem pocit, že už to není ten pravý „Hladíkův“ Blue Effect. Škoda.
