Obal CD
Text: Luboš Hnát
Foto: Obal CD
Publikováno: 13. 9. 2024
Metalové veličiny JUDAS PRIEST a Bruce Dickinson vydaly na začátku letošního března svá alba. Ikonický zpěvák si pro uvedení své nahrávky vybral datum 1. března, zatímco Jidášové se svým počinem přispěchali o pět dní později a nazvali ho Invincible Shield. Jde o jejich devatenáctou položku ve studiové diskografii a od předchozího výborného zářezu Firepower ji dělí šest let.
Streamovací služby jako Spotify novinku nabízejí v provedení Deluxe Edition, která oproti standardní fošně obsahuje tři písně navíc a je o necelých dvanáct minut delší. Judas Priest se v metalovém světě těší posvátné nedotknutelnosti a jednoho ze základních hesel každé heavymetalové encyklopedie. Uvádět sestavu je tedy téměř pověstným nošením dříví do lesa, přesto se mu nevyhnu: Rob Halford (zpěv), Richie Faulkner, Glenn Tipton (kytary), Ian Hill (baskytara) a Scot Travis (bicí).
Každá jejich deska je očekávána s velkým napětím, ani tentokrát tomu nebylo jinak. Otázek se nabízela celá řada: Podaří se navázat na předchozí Firepower, nebo se skupina bude utápět nudných pasážích jako na Nostradamus (2008)? Bude se kapela držet svého osvědčeného kopyta, nebo se vydá experimentálnějším směrem? Takové choutky míval dříve zejména zpěvák. A v jaké hlasové formě je téměř třiasedmdesátiletý Halford? Zkusme si na tyto otázky dát odpověď.
Pod téměř všemi skladbami je podepsána trojice Rob Halford, Richie Faulkner a Glenn Tipton, který ač je stále oficiálním členem kapely, už se podílí pouze na její studiové práci.
Desku otevírá kvapík Panic Attack, v jehož intru zazní klávesová vyhrávka, která připomene časy alba Turbo (1986). Začátek následující The Serpent And The King zase evokuje nahrávku Defenders Of The Faith (1984). Velmi povedený trojlístek uzavírá titulní Invincible Shield, ta je z celého alba nejdelší, její stopáž přesahuje čtrnáct sekund přes šest minut, rozhodně však nenudí. Úvod je tedy velmi podařený.
Devil In Disguise zachraňuje zejména silný refrén, společně s následující Gates Of Hell jde o slabší pasáž. Zaujalo mě však řazení skladeb. Když si jejich názvy přeložíte, dostanete Ďábla v přestrojení a Brány pekla, potom už stačí nechat pracovat fantazii, a máte příběh jak vyšitý.
K lepšímu výkonu se Judas Priest vzepjali v hymně Crown Of Horns a také ve výborné Trial By Fire, mezi které se vklínila As God In My Witness. Ta, ale nedosahuje takových kvalit, jako dvě výše zmíněné.
Závěrečný trojlístek písní Escape From Reality, Sons Of Thunder a Giants In The Sky už nedosahuje takové kvality jako začátek alba. Přesto jde stále o solidní kousky. V případě druhé jmenované máme tu čest s nejkratší položkou celé kolekce: její stopáž lehce přesahuje dvě minuty.
Zmiňme se ještě o trojici přídavkových písní: nejlepší z nich je jednoznačně Fight Of Your Life, která by mohla být výbornou koncertní peckou, je tedy škoda, že se na playlist zatím nedostala. V případě Vicious Circle jde o skladbu, která není ničím výjimečná. Asi nejhorší je závěrečná pomalejší The Lodger, kterou napsal Bob Halligan jr., která posluchače zoufale nudí.
Když si odmyslím bonusové písně, nahráli Judas Priest za producentského dohledu Andyho Sneapa (ten mimochodem v koncertní sestavě nahradil Glenna Tiptona) výbornou desku, která má šanci zařadit se do zlatého fondu birminghamské party, která svou neochvějnou víru v heavy metal šíří již více než pět dekád.
Když Rob Halford v jednom z rozhovorů dostal otázku, zda se jedná o poslední jidášovské album, odvětil něco ve smyslu, že on má rád sudá čísla. A protože Invincible Shield je devatenáctým v pořadí, nedá se vyloučit, že se dočkáme jeho nástupce. Máme se tedy na co těšit.
