Text: Thomas Landers
Foto: Obal CD
Publikováno: 22. 7. 2024
Rampen (APM: Alien Pop Music) je vlastně kolikátým regulérním albem německých industriálních průkopníků EINSTÜRZENDE NEUBAUTEN, založených jako kvartet v roce 1980 v Západním Berlíně? Čert se v tom vyznej v rámci všeho, co bylo dosud vydáno s logem archaického ideogramu tolik typické figurky na přebalu. Držme se nejmenované chytré encyklopedie, která říká, že se jedná o jejich čtrnáctý oficiální studiový počin. Světlo světa spatřil 10. května 2024 u vydavatelství Potomak – umělecky řízené nahrávací společnosti, jež byla založena v roce 1988 frontmanem Blixou Bargeldem. Je k pořízení ve formátu klasického dvojitého CD, v edici černého double LP v nespecifikovaném množství a v limitovaném číslovaném nákladu 5000 kusů žlutého 180 gramového double vinylu, jež navíc obsahuje pět fotografií jednotlivých muzikantů a plakát velikosti A2.
Nejzásadnějším znamením kvintetu je po skoro půl století existence i nadále především využití „nástrojů“ vyrobených na zakázku převážně ze stavebního nářadí a kovového šrotu. Raná díla zněla nekompromisně drsně a Bargeld se až nelidsky zajíkal nad hradbou industriálního lomozu. Na následných elpíčkách zvuk tělesa s postupem doby mírně zkonvenčněl, přesto stále zahrnoval (a činí tak dodnes) celou řadu neortodoxních prvků. Tzv. Neubauten (nové budovy) je obecný termín odkazující na budovy postavené v Německu po roce 1945. Ty jsou často považovány za levnější, chatrnější a esteticky méně atraktivní než tzv. Altbauten (staré budovy) nebo budovy z doby před rokem 1945, zejména pak ty předmodernistické. Vzhledem k rozsáhlému ničení v celém Nacisticku během 2. světové války a rozsáhlé přestavbě poté představuje Neubauten velmi známý prvek německých měst.
Jak už sám název napovídá, patnáct aktuálních songů vzniklo na základě tzv. ramp. Jedná se – zjednodušeně řečeno kapelním jazykem – o improvizace, jež se odehrávají přímo na pódiu během živých vystoupení. Kolekce byla zkompletována v Candy Bomber Studiu (nahrávací studio v budově letiště Tempelhof v Berlíně) sestavou, jež čítá dva zakládající členy: již zmíněného Blixu Bargelda (vlastním jménem Christian Emmerich) – zpěv/různé nástroje a N. U. Unruha (vlastním jménem Andrew Chudy) – různé nástroje/zvuky/hlasy. O rok později se přidal Alexander Hacke – baskytara/různé nástroje/zvuky/hlasy/vokály a současnou podobu Kolabujících nových budov s příchodem sedmadevadesátého ještě doplnili Jochen Arbeit – kytary/různé nástroje/zvuky/zpěv a Rudolf Moser – bicí/perkuse/vokál.
Pětasedmdesátiminutový opus otevírá hypnotická Wie Lange Noch v typickém tepajícím rytmu, kdy kytara vede dialog s basou ve vyloženě efektním vzájemném doplňování se. Píseň se ve své půli pomyslně láme do klidné pasáže, aby se následně vrátila k původnímu nápadu. Její text vyznívá snad až nihilisticky a dává tak upomenout na tvorbu nositele Nobelovy ceny za literaturu, německého spisovatele Güntera Wilhelma Grasse. Následná Ist Ist vyšla již v březnu jako první oficiální ochutnávka a je podána v angličtině. Tu se zničehonic objeví jemná klavírní melodie, aby poté došlo nevyhnutelně k její destrukci mlácením všech do všeho. Dramatický dlouhý tón a finální deklarace refrénu. Za decentního doprovodu smělého (ač nijak hlučného) rytmu se Blixa ve třetí položce v rámci svého přednesu vyloženě cítí jako významný švýcarský pedagog a edukační reformátor Johann Heinrich Pestalozzi. A rovněž i jako skotský pedagog a filozof Alexander Sutherland Neil.
Es Könnte Sein doprovází zpočátku redukovaná, leč velmi příjemná instrumentace akustické kytary, jež je umocněna Bargeldovým šepotem, aby song opět v cca polovině zmohutněl do příslušného zvukového brajglu. Before I Go se diskrétně plíží a na téměř celé ploše své hrací doby z ní sálá vyložený poslechový klid. Nemohl jsem si v tomto případě nevzpomenout na tvorbu amerického spolku uměleckých inovátorů The Residents. Isso Isso budiž dalším typickým příkladem tvorby kapely, kdy skladba s rázně znějící baskytarou nabírá na intenzitě s postupným nabalováním všemožných zvuků. V této formuli pokračuje svým způsobem i Besser Isses, jejíž lyricky relativně jednoduchý chorus je vážně intenzivní. V místy až melancholicky znějící a textově v obou jazycích podané Everything Will Be Fine frontman průběžně využil hned několik zajímavých poloh svého hlasu a dovedl nás tak do finále prvního dějství.
The Pit Of Language vyznívá lehce monotónně a spíše vytváří dojem jakéhosi intra nejen následné Planet Umbra, ale slouží vlastně též jako úvod toho, co nás čeká na disku 2. Herr Emmerich v ní polemizuje nad tím, jak upadl do díry jazyka, zahrabal se po pás a nemohl se zvednout. V hudební jednotvárnosti pokračuje, a to i přes až netradičně vesele znějící rozjezd, na ploše téměř devíti minut planeta, jejíž jméno je průběžně opakováno až na pokraj absurdity. Přesto stále půvabné absurdity. Jemnou až vyloženě zasněnou Tar And Feathers považuji (především textově) za jakýsi epilog Jámy jazyka. Aus Den Zeiten zní jako romantismem více poskvrněný song, jehož hudebně někdy snad až nervní doprovod může na nepřipraveného posluchače působit vyloženě rušivě. Do textu Ick Wees Nich (Noch Nich) nechává Blixa proniknout svůj berlínský dialekt pod rouškou lehce matoucího doprovodu všech možných perkusí. Předposlední, tahací harmonikou protkaná Trilobiten je dalším melancholicky znějícím číslem, jež v průběhu šesti minut opět postupně graduje. Fontána zdraví alias potemnělá Gesundbrunnen pak svoji zajímavou zvukovou koláží definitivně uzavírá tento ojedinělý zážitek pro zvukovody nejen letitých fans.
Absolutně kultovní Němci si to tentokráte přihasili s ideou, že svou avantgardu tvoří pro jiný vesmír. Vesmír, v němž jsou Kolabující nové budovy vynášeny do stejných nebeských výšin jako The Beatles v tom našem. Uskupení si i nadále uchovává tvář naprosto jedinečného tělesa, jež svou stále vysoce originální produkcí sice už nejspíše nedokáže vyloženě překvapit, přesto i po 44 letech na scéně zůstává věrno svým kořenům a postupům, jež neustále cíleně rozvíjí. Což pánové Bargeld, Unruh, Hacke, Arbeit a Moser dokazují s každým čerstvým počinem měrou vrchovatou. Na úplný závěr ještě nutno podotknout, že se Einstürzende Neubauten během podzimu již poněkolikáté představí i v Čechách, konkrétně 18. října v pražském Foru Karlín, a jejich setlist určitě bude zahrnovat i položky elegantně vzhlížející žluté novinky. Vysoce doporučeno!