Jasná páka

5. 12. 2016 – Palác Akropolis, Praha
Foto: Kačka Smidová (ilustrační foto)

Tradice je potřeba dodržovat, a protože kapela JASNÁ PÁKA tradice dodržuje, uspořádala i letos dva tradiční mikulášské koncerty v pražském Paláci Akropolis. Letos byly navíc oba mikulášské koncerty pojaty jako oslava 35. výročí od založení kapely. Ten první, který se konal 4. 12. byl beznadějně vyprodaný, vyrazil jsem tedy o den později na ten druhý.

Člověk by si mohl snadno myslet, že na druhý koncert v řadě dorazí jen hrstka lidí. Opak byl však pravdou a když jsem krátce před půl osmou do Akropole dorazil, musel jsem se prodírat pěkně hustým davem. Nicméně jsem se do sálu dostal a mohl jsem vyčkávat, až chvíli po osmé hodině přijde kapela na pódium a celý koncert odstartuje nesmrtelnou peckou „Na Žofíně (Špinavý záda)“. Publikum v té chvíli jako na povel začalo zpívat notoricky známý refrén a každému muselo být jasné, že tohle bude pořádná jízda. V první části koncertu neřekl nikdo z muzikantů ani slovo a kapela hrnula do publika staré známé hitovky jako: „Výlet“, „Penízek“ nebo „Cizej chlap“, tyhle pecky jsem si spolu s celou Akropolí neuvěřitelně užíval. Měl jsem radost, že kapela příliš neexperimentuje s aranžemi svých hitů a snaží se zachovat jejich původního ducha. To se ale do jisté míry změnilo, když začala znít Davidem Kollerem zpívaná píseň „Nálady“. Jejich mezihra byla na můj vkus až příliš natažená a celá písnička byla pojata až příliš psychedelicky. Nicméně samotné kapele se tahle verze líbí a mě nezbývá než to respektovat. V loňském roce kapelu opustil její dlouholetý člen Vladimír Zatloukal, kterého nahradil Michal Pelant. Jelikož Michal hraje jiným stylem než Vláďa, je logické, že celkový zvuk kapely je mírně odlišný. Hodně jsem ten večer sledoval Michala Ambrože, který sice celý koncert seděl na barové židli, což je vzhledem k jeho loňským zdravotním problémům pochopitelné, ale jeho hra byla velice účelná a přesně zapadala do celkového zvuku Jasné Páky. Michal si v průběhu večera sólově zazpíval písničku „Je to zlý“, která po loňských událostech okolo rozpadu Hudby Praha vyznívá celkem symbolicky.

Výraznými postavami v Jasné Páce byly vždy zpěvačky, jednou z nich je několik posledních let Pája Táboříková, která se starala o podstatnou část show, podporoval jí v tom zpěvák Petr Váša. Měl jsem však pocit, že Petra už jsem viděl i daleko odvázanějšího. Mezi staré osvědčené fláky se občas dostala i nějaká novější píseň jako třeba „Blondýna“, která do typického soundu Jasné Páky skvěle zapadá. To už tak docela nemohu říct o další novince „Krosnička“, která mi do celkového stylu kapely moc nesedí. Více mě potěšila písnička „Konec nočních toulek“, kterou si opět zazpíval David Koller. S nachylujícím se časem začala kapela opět lovit ve starých vodách. A nemohla v nich neulovit „Rybu Badys“, tento úlovek v sále vyvolal opět vlnu nadšení. Poté co „Ryba Badys“ odplavala, odkráčela z pódia i samotná kapela. Po chvilce se na něj ale vrátila a Akropolí se začalo rozléhat známé volání ‚Miloši, Leoši‘, které předznamenalo kultovní „Mámo, neper/Paralet“. Každý koncert v Akropoli musí končit přesně ve 22:00, a proto se celá Jasná Páka úderem této hodiny s publikem rozloučila.

Jaký je tedy závěr? Byl to výborný koncert, pokud ale někdo čekal, že si ke svému výročí Jasná Páka přichystá nějaké výjimečné překvapení, ten se nedočkal.