Obal CD
Text: Luboš Hnát
Foto: Obal CD
Video: Youtube
Publikováno: 6.2.2025
Ne nadarmo britský zpěvák JON ANDERSON o kapele, která ho momentálně doprovází a jmenuje se THE BAND GEEKS, říká, že to jsou Yes, po jakých vždycky toužil. V srpnu uplynulého roku s ní u firmy Frontiers Records vydal desku nazvanou True, která nenechá nikoho na pochybách, o tom, že nemluví jen tak do větru.
Devítipísňovou kolekci v délce lehce přesahující padesát osm minut startuje skladba True Messenger, která nás svou nápaditou melodií spolu s následující Shine On zavede do období nezapomenutelného alba 90125 (1983) a možná ještě o něco více k albu The Ladder (1999) artrockových průkopníků Yes. Desetiminutová Conties And Countries, jejímž výhradním autorem je sám Anderson, zase dává vzpomenout na jejich tvorbu z poloviny sedmdesátých let.
Na aktuální nahrávce udivuje bezmála jedenaosmdesátiletý vokalista svým svěžím hlasem, který jsme byli zvyklí po celá desetiletí slýchat z alb jeho domovské skupiny. Vedle toho na první dobrou zaujme skvělá baskytara, kterou obsluhuje zkušený Richie Castellano, který figuruje i jako koproducent alba a je znám také coby člen Blue Öyster Cult.
V následujících písních silné nápady lehce ustoupily a skladby Build Me An Ocean a Still A Friend nejsou tak výrazné jako první tři, přesto se velmi dobře poslouchají. Duchovní rozměr Make It Right dodávají orchestrální pasáže. Na rozdíl od jiných recenzentů nijak nejásám nad rozmáchlou kompozicí Once Upon A Dream, která o jedenatřicet sekund přesahuje šestnáct minut, avšak nepřichází se žádným výraznějším nápadem. Na jejím místě si dokážu představit tři jiné skladby. Navzdory výše vyřčenému není ani Once Upon A Dream žádným průšvihem. Více mě však baví kratší písničky, proto závěrečnou Thank God vnímám jako parádní tečku za povedenou nahrávkou.
V jiných recenzích je často kritizován obal. Ano, není příliš povedený (viz obrázek), ale nač ho sáhodlouze a nelichotivě popisovat, když muzika je báječná, a to je přeci podstatné.
Nevím, jestli Anderson ve svém věku přijde ještě s nějakou nahrávkou. I kdyby ne, je True rozlučkou jako hrom.
