8. 11. 2024 – Palác Akropolis, Praha
Text: Jan Zahradil
Foto: Mirek Valenta (ilustrační foto)
Publikováno: 12. 11. 2024
Myles Kennedy
Nevím, kolik exemplářů čítá sbírka kytar Mylese Kennedyho. Ale na své současné turné si musel vzít snad všechny (nebo skoro všechny). Při vystoupení ve vyprodaném Paláci Akropolis totiž střídal nástroj doslova po každé skladbě (a i s přídavkem jich bylo šestnáct). Mělo to své důvody: vzhledem k tomu, že na tuhle šňůru koncertů vyrazil v minimalistické sestavě kytara/basa/bicí, bylo třeba jednotlivé skladby zvukově odlišit. Kennedy také hojně využíval různé krabičkové efekty, semtam i zvukové loopy nebo přednahrané podkresy (ale nepřeháněl to, 90% zvuku bylo opravdu „live“) a ty znějí u každé značky jinak. No a konečně mu to dalo možnost předvést, že je nejen mimořádný rockový zpěvák, ale i velmi zručný kytarista, ovládající širokou nástrojovou škálu. Třeba jeho dlouhé psychedelické sólo ve skladbě Behind The Veil vzbudilo v sále velké nadšení.
Myles Kennedy je u nás populární, jezdí sem docela často, at´už se svou domovskou skupinou Alter Bridge, nebo v posledních letech se Slashem a skupinou The Conspirators (jen tuhle sestavu už jsem viděl třikrát). Ale tohle byla první šance seznámit se s jeho sólovou tvorbou, navíc v komornějším prostředí mimo nějakou sportovní halu. Od roku 2018 vydal pod svým jménem tři alba (to poslední letos), kterými nás v devadesáti minutách provedl. Není to nijak jednoduchá tvorba, žádné chytlavé hity na první poslech či úderné jednoduché riffy, ty skladby jsou celkem složité, strukturálně i rytmicky. Člověk se tím musí „proposlouchat“, aby se pak na koncertě neztratil. Naštěstí hned od začátku bylo jasné, že přišlo publikum, které má Mylese Kennedyho dobře načteného, zná refrény a je schopné s frontmanem interagovat.
Ted´k setlistu: z aktuálního alba The Art Of Letting Go (2024), zaznělo sedm skladeb, z Ides Of March (2021) pět včetně přídavku, z prvotiny Year Of The Tiger (2018) tři kousky. K tomu přidal uprostřed koncertu jeden akustický cover Alter Bridge (Lover), zato od Slashe + The Conspirators nezahrál nic. Ze spoluhráčů určitě stojí za pozornost bubeník Zia Uddin, který měl dostatek prostoru předvést svou precizní rytmickou práci. Nazvučit Akropoli se zvukařům povedlo, bylo to čisté a průzračné. Snad jedinou poznámku k tomu: kdyby Kennedy zařadil do kapely aspoň o jednoho muzikanta víc (třeba doprovodný kytarista), dosáhl by podle mě bohatšího a hustšího zvuku. Nicméně pěkný večer to byl v každém případě.
Navíc Myles Kennedy je skvělý komunikátor, který vyzařuje z pódia pozitivní náladu a vyzrálý nadhled. Je to zkrátka příjemný společník, který i pobaví různými muzikantskými zážitky a rádi byste s ním zašli třeba na pivo. No a na svých letošních 54 let rozhodně nevypadá, spíš máte pocit, že sledujete sympatického sportovního třicátníka. Kdo ho má rád ze zmíněných Alter Bridge nebo od Slashe, neměl v Akropoli chybět.
