22. 10. 2024 – Malostranská beseda, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Tomáš Rozkovec (ilustrační foto)
Publikováno: 29. 10. 2024
Precedens – zleva: Karel Vošta, Daniela Langerová, Zdeněk Imramovský, Martin Němec a Pavel Nedoma
Více než čtyřicet let tvá kariéra skupiny PRECEDENS. Po celou dobu v jejím čele stojí MARTIN NĚMEC, který navzdory vrtkavosti osudu trpělivě hledal tu nejlepší možnou sestavu, kterou nejen dle svých slov, ale i podle názoru mnohých fanoušků našel před dvěma lety.
A kdo kromě Němce na pódiu stojí? Takto mi členy představoval v našem rozhovoru: „Z původní sestavy nezbyl kámen na kameni, kromě dvou šutrů, tedy mé osoby a spolu-klávesisty, spolu-aranžéra samo-programátora, kterým je už od pravěku – vlastně až po Době ledové (smích) – Pavel Nedoma. Takže: na basu hraje fenomenální Zdeněk Imramovský, na bicí fenomenální Tomáš Kašpar a na kytaru fenomenální Karel Vošta! A u mikrofonu velmi fenomenální něžná punkerka Daniela Langrová. A teď vážně – je to fenomenální obsazení!“ (smích)
Martin mi také říkal, že na koncertech bude znít mix starších a novějších písní. V tom měl pravdu. Celý večer chvilku před jedenadvacátou hodinu odpálily velké hity Soumrak bohů a tuším Doba ledová, nebo snad Dívčí válka. Koneckonců není podstatné, v jakém pořadí zazněly, dočkali jsme se obou. Malostranská beseda, kde se vystoupení konalo, sice nebyla úplně vyprodaná, ale obě písničky tak jako všechny ostatní odměnila bouřlivým aplausem. Stalo se dobrým zvykem, že na koncertech Precedensu se mezi kapelou publikem vytvoří dráždivé napětí, které skupinu pohání k výbornému výkonu, což zase motivuje fanoušky k energické reakci, a tak se v sále vytváří perfektní symbióza.
Precedens – Karel Vošta a Daniela Langerová
K novějším skladbám patří Hoří Notre Dame, Marie Bladová či Údolí bez králů, úplně nejnovější je pak Kolik odstínů může mít černá. Autorem všech je Martin Němec. Snad jedinými písněmi, které kapelník nenapsal, byly Hladina a Kristiáne, vstávej z pera slepého muzikanta Ravena, vlastním jménem Vladimíra Kučery.
Na současném Precedensu se mi moc líbí, že je koncert od koncertu lepší. Dobře je to vidět, tedy vlastně spíš slyšet na zpěvu Daniely Langerové, jejíž hlas je čím dál vyzrálejší, a poslechnout si v jejím podání skladby z období, kdy za mikrofonem stál Petr Kolář, tedy Berlínská zeď a Lá, lá, lá, je velkým zážitkem. Také souhra celé kapely je bezchybná.
Precedens – zleva: Karel Vošta, Daniela Langerová, Zdeněk Imramovský a Martin Němec
Ke skvělému dojmu bezpochyby přispěl i výborný zvuk. Asi po dvou hodinách se Precedens se svými věrnými rozloučil, ti se okamžitě začali dožadovat přídavku. Netrvalo dlouho, a skupina se na pódium vrátila, aby zahrála dvě, tentokrát opakované písně. Tuším, že šlo o Kolik odstínů může mít černá a Berlínskou zeď.
Báječný koncert se stal minulostí. Odcházel jsem z něj v dobré náladě, kéž by to tak bylo pokaždé.
