Obal knihy
Text: Luboš Hnát
Foto: Obal knihy
Publikováno: 30. 9. 2024
BRUCE SPRINGSTEEN není jen autorem mnoha světových hitů, ale napsal také velmi povedenou autobiografii. Nazval ji podle alba, kterým se mu povedlo prorazit mezi rockovou elitu: Born To Run. Podle jejího překladatele Raniho Tolimata je tahle knížka ještě lepší než výborné dílo Bruce novináře Petera Amese Carlina, o kterém jsem psal nedávno.
Bossovy paměti vydalo v roce 2018 nakladatelství Jota, a pokud je chcete sehnat, musíte zapátrat v nějakém antikvariátu. Osobně se mi osvědčil web trhknih.cz. Za svou snahu budete odměněni mimořádně čtivými memoáry.
Springsteen nenapsal klasický životopis, v němž je vše přísně chronologicky, ale spíše koláž svých pocitů a zážitků, které sice dodržují časovou souslednost, ale mnohdy do nich vkládá postřehy z jiných období, uvozené větami jako „to jsem si uvědomil až mnohem později…“ nebo „když jsem nahrával…“ a podobně. Hudba v Bruceově vyprávění sice hraje důležitou, nikoliv však hlavní roli. Možná ještě důležitější je jeho soukromí, zejména pak rodina, o které se čtenář dozví opravdu hodně.
Mnohé příhody známe již z Carlinovy knížky, tady jsou však vyprávěny z jiného (rozuměj osobnějšího) úhlu pohledu. Jiné, které zpěvák nevnímal tak zásadně, chybí. Tento přístup je ovšem v pořádku, neboť si obě díla nekonkurují, ale vhodně se doplňují. Zpěvák velmi otevřeně popisuje svou psychickou nemoc, kterou zdědil po otci, s nímž měl neurovnaný vztah.
Ze svých spoluhráčů se autor asi nejvíce věnuje saxofonistovi Clarenci Clemonsovi, ale slova uznání má i pro ostatní muzikanty nejen z E Street Bandu, ale i jiných svých kapel. Zpěvák také popisuje bolestnou právní bitvu s bývalým manažerem Mikem Appelem.
Je to až s podivem, ale v knize jsem nenašel žádnou chybu, ani jediný překlep, což je důkazem výborné redakční práce nakladatelství Jota a precizního Tolimatova překladu. Tak jako v knize Petera Amese Carlina není uveden žádný přehled alb, ale ten jsem v autobiografii ani nečekal: patří spíš do životopisných děl, která píší hudební publicisté.
Pokud bych měl Bruceovým pamětem něco vytknout, byla by to fotopříloha, která sice obsahuje dost rodinných snímků, ale ty jsou tak malé, že je obtížné na nich něco rozeznat. Navíc vzhledem k rozsahu knihy (590 stran) by mohla být rozsáhlejší a rozmístěna na více místech Springsteenovy práce. Nicméně vzhledem ke skvělému textu je tato moje výhrada naprosto marginální.
Obě publikace jsou nejlepším důkazem toho, že i u nás může vycházet kvalitní hudební literatura, musí se jí ale věnovat odpovídající péče.
P. S.: Při pohledu do své knihovny jsem zjistil, že se v ní nachází ještě jedno dílo o Bossovi, jmenuje se Velký šéf: Život a sláva Bruce Springsteena a napsal ho Clinton Heylin. I na něj za nějaký čas napíšu recenzi.
