23. 6. 2024 – Malostranská beseda, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Archiv Rockového světa
Publikováno: 1. 7. 2024
Luboš Rosenkranz
Svou obnovenou premiéru si v Malostranské besedě odbyla kapela KRANZ – JIŘÍ SCHELINGER REVIVAL. Pozvánka lákala na zajímavé hosty Michaelu Linkovou a Karla Kahovce, kromě nich slibovala jedno velké překvapení. Nechal jsem se přemoct zvědavostí a pln očekávání vyrazil do svatostánku českého bigbítu.
Skupinu v roce 2014 založili muzikanti, kteří odešli z bandu Milana Schelingera. Jmenovitě: Aleš Suchopár a Tomáš Pavelka (kytary), Jaroslav Ruml (bicí), za mikrofon se postavil Luboš Rosenkranz, na baskytaru válel Lukáš Varaja. Tato sestava se po několika letech rozpadla, a to byl konec kapely. Luboš od té doby příležitostně vystupoval s jinými Schelingerovými revivaly, ale vlastní kapelu neměl. To se však letos změnilo a zpěvák se obklopil mně povětšinou neznámými muzikanty. Z původní sestavy zbyl pouze bubeník Jarda Ruml; i když frontman ostatní představil, jejich jména jsem si bohužel nezapamatoval.
Malostranská beseda byla tentokrát uzpůsobena převážně k sezení. Pohled do sálu prozrazoval, že volných míst bylo pomálu: je vidět, že Jirkovy písničky stále táhnou. Koncert zahájila Formule 1, která není tolik známá jako třeba hned následující Hudba radost dává. První, co mě zarazilo, byla zpěvákova komunikace s publikem. Až příliš často důvěrně oslovoval někoho z přítomných, což mi připomínalo televizní estrádu z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Ano, tímto způsobem v současnosti na koncertech komunikuje také Martin Kraus, ale ten to dělá s grácií a humorem, který v tomto případě chyběl.
Asi po dvaceti minutách došlo na slibované překvapení. Na pódium byl pozván první host: Jiří Helekal. Ten zazpíval čtyři písničky. Jenže ouha, za zády neměl žádnou kapelu a hudební doprovod pouštěl zvukař. Helekal vždy nahlásil číslo a z reproduktorů začala hrát muzika. Dobrá, tohle jsem ještě překousl, ale když byla ohlášena druhá skladba, předělávka hitu Nadi Urbánkové Drahý můj, s neuvěřitelně trapně upraveným textem o lásce k pejskovi, vytřeštil jsem oči a ze sálu odešel. Zbytek Hlelekalova vystoupení jsem strávil u baru.
Když se vrátil Kranz, zaznělo ještě několik Schelingerových hitů, namátkou jmenujme Léto s Tebou, Lucrecia Borgia či Kartágo. V minulosti jsem velmi obdivoval Lubošův chraplák, ten jako by se ve slokách vytratil a zpěvák ho používal jenom v refrénech – pro mě další zklamání. Na druhou stranu jsem velmi ocenil výběr písniček. Zněly převážně rockové kousky, popových bylo málo a bubblegumový snad ani jeden.
V druhé polovině došlo na nejznámější hity: Holubí dům, Jahody Mražený nebo Lupič Willy. Dalším hostem byla Michaela Linková, která si na dvě písničky pozvala kytaristu Jiřího Špalka. Přiznám se, že mě nejvíc zaujala právě jeho hra. Jako poslední se na pódiu objevil bubeník Josef Havlíček, který s Jirkou Schelingerem hrával v roce 1978. S Kranzem si zabubnoval dvě písničky: jednou z nich byla Šípková Růženka, jak známo jde o předělávku „párplovské“ Soldier Of Fortune.
Možná jsem byl sám, ale první koncert po několika letech obnovené kapely Kranz byl pro mě jednoznačným zklamáním.
