16. 7. 2023 – Winning Group Arena, Brno
Text: Jan Zahradil
Foto: Miroslav Tkadlec www.musicserver.cz
Publikováno: 24. 7. 2023
HOLLYWOOD VAMPIRES jsou kapela, která sama sebe sice nebere smrtelně vážně, ale pořád ještě dost vážně na to, aby nepůsobili jako parodie, ve stylu třeba Tenacious D. A právě tahle, přesně trefená hranice z nich dělá mimořádně přitažlivé těleso.
Hollywood Vampires byl původně pijácký „klub“ muzikantských přátel, který se od 70. let minulého století scházel na pařbách převážně na Sunset Stripu v Los Angeles – včetně proslulého Rainbow Bar + Grill. Teprve mnohem později se vyvinul v regulérní kapelu, která začala koncertně a studiově působit teprve po roce 2010. Od té doby natáčí alba (zatím dvě studiová a jeden živák), jezdí na turné, má promakanou světelnou/kouřovou show, na obrazovkách na pódiu a vedle něj běží během koncertu vysoce profi zpracovaný výtvarný doprovod, animace a klipy. Prostě opravdová, bombastická rocková show, i když repertoár stojí převážně na cover verzích.
Coby hudební skupina byli Hollywood Vampires od začátku postaveni na triumvirátu Alice Cooper/Joe Perry/Johnny Depp. Cooper jako frontman s virtuosem sólové kytary Perrym z Aerosmith by sami stačili dodat celé značce status „supergroup“. Ale teprve hollywoodská megastar Johnny Depp coby zručný doprovodný kytarista a občasný zpěvák, to posunul ještě o level výš a definitivně zajistil hvězdný lesk. Aktuální sestavu tvoří ještě další kytarista Tommy Henriksen a bubeník Glen Sobel, které dodal přímo Alice Cooper ze své vlastní kapely. Dále baskytarista Chris Wyse, který zase přišel mj. z The Cult (ale viděl jsem ho v New Yorku i v doprovodné kapele Ace Frehleyho z Kiss). A konečně klávesista Buck Johnson (toho jediného jsem neznal, takže jsem se celý koncert mylně domníval, že je to Dizzy Reed z G´n´R, jemuž je podobný).
Během stominutového brněnského vystoupení zaznělo šest původních skladeb a čtrnáct coverů – po dvou od Alice Coopera, Aerosmith a The Doors, po jednom od dalších slavných jmen (The Who, AC/DC, Killing Joke, David Bowie), ale i od těch, která toho zdejšímu posluchači mnoho neřeknou (Johnny Thunders, Jim Carroll, Tiny Bradshaw). Jediná instrumentálka, uvedená Johnny Deppem, byla věnována památce letos zesnulého kytarového génia Jeffa Becka, kterého na jeho slavného bílého Stratocastera imitoval Joe Perry, Do závěrečného přídavku School´s Out vtipně zamontovali i motiv z Another Brick In The Wall od Pink Floyd.
Alice Cooper ve svých pětasedmdesáti letech překvapivě dobře zpívá a utáhne prakticky celý koncert. Johnny Depp, který se celou dobu chová jako skromný, řadový člen kapely, si dal za mikrofonem tři kousky (People Who Died, Heroes, Death And Resurrection Show). Instrumentálně exceluje samozřejmě především Joe Perry, ale také je třeba vyzdvihnout výbornou rytmiku Chris Wyse/Glen Sobel, na jejímž doslova betonovém základě si ostatní muzikanti mohou dovolit vyvádět leccos. Všichni jsou „vystajlovaní“ přesně tak, jak to má v rockovém bandu být, včetně kostýmů, prstenů, náhrdelníků, kérek, nízko visících kytar a nedbalých pohybů. Macho stylizace drsných rockerů je dovedená k dokonalosti – Alice Cooper točí svou nezbytnou hůlkou, Johnny Depp zase jednou vypadá skoro jako Jack Sparrow (v pirátské image mu zdatně sekunduje Tommy Henriksen), Joe Perry střídá jednu kytaru za druhou. Ale hlavně se pořád poctivě hraje, žádné zbytečné řeči mezi skladbami. Nakonec nutno dodat, že přesunutí koncertu z původně plánovaného parku Slavkovského zámku do brněnské Winning Group (dříve Rondo) arény nepochybně kvalitě pomohlo. Ventilace v hale dala zapomenout na značné vedro venku a také podstatná vizuální stránka vystoupení by určitě v open-air verzi tak dobře nevyzněla.
Poprvé jsem Hollywood Vampires viděl před pěti lety a od té doby se vylepšili, vyhráli, vyzráli. Stejně ale nepochybuji, že to vždycky bude hlavně partička kamarádů, která hraním baví především sama sebe – a právě proto baví tolik i své publikum (to brněnské bylo výborné). To je totiž sama esence rockového řemesla.
A zde je setlist:
- I Want My Now
- Raise the Dead
- I’m Eighteen (Alice Cooper cover)
- Five to One
- Break On Through (The Doors cover)
- The Boogieman Surprise
- My Dead Drunk Friends
- You Can’t Put Your Arms Round A Memory (Johnny Thunders cover)
- Baba O’Riley (The Who cover)
- Who’s Laughing Now
- People Who Died (The Jim Carroll Band cover)
- As Bad As I Am
- The Jack (AC/DC cover)
- Heroes (David Bowie cover)
- Jeff Beck Tribute
- Bright Light Fright (Aerosmith cover)
- The Death And Resurrection Show (Killing Joke cover)
- Walk This Way (Aerosmith cover)
- The Train Kept A-Rollin‘ (Tiny Bradshaw cover)
- School’s Out (Alice Coop