Text: Luboš Hnát
Foto: Přebal časopisu
Publikováno: 20. 7. 2023
Tištěná média nemají v současné době na růžích ustláno, proto když se na trhu objeví nové periodikum, jde téměř o malý zázrak, obzvláště když jde o hudební časopis. V polovině června se v některých trafikách objevila česká verze magazínu CLASSIC ROCK, který ve Velké Británii vychází od roku 1998. Neodolal jsem pokušení a první číslo si pořídil.
Jak již název napovídá, časopis se věnuje především muzikantům, kteří se řadí do ranku klasického rocku. Tomu odpovídá i skladba článků. V aktuálním čísle si můžeme například přečíst o nejnovějším počinu Metalliky, kanadští Rush nám poodhalí vznik alba Moving Pictures (1981). Na natáčení svého opusu magnum Machine Head (1972) vzpomínají muzikanti z někdejší sestavy Deep Purple. Čtenář se dozví i podrobnosti o živáku Live And Dangerous (1976) irských rockerů Thin Lizzy. Představena je diskografie kapely Siouxsie And The Banshees. Nevím, nakolik tento obsah koresponduje s britským originálem či zda jsou články posbírány z několika předchozích čísel. Všechny jsou každopádně napsány velmi zasvěceně a čtivě. Samozřejmostí je, že příspěvky jsou doprovázeny množstvím leckdy celostránkových fotografií.
Zajímavou rubrikou je „Soundtrack mého života“ v němž muzikanti představují nahrávky, které je v různých životních etapách ovlivnily. České umělce zde reprezentuje Martin Krajíček ze skupiny Čankišou. Ty světové pak frontman Jethro Tull Ian Anderson. Fanoušci ocení i rockový kalendář zvoucí na letní hudební akce.
Classic Rock se neomezuje pouze na kapely, které si své místo na slunci již po zásluze vydobyly, ale přináší také přehled mladých nadějí, které se hrdě hlásí k odkazu svých předchůdců. Časopis tím zvyšuje svou čtenářskou atraktivitu.
Naši hudební scénu zastupuje velký bilanční rozhovor s Michalem Prokopem, jehož autorem je šéfredaktor tuzemské mutace Classic Rocku Vojtěch Klíma. Také toto interview nijak výrazně nesnižuje kvalitu magazínu. Horší je to s recenzemi českého rockového dění (míněno alb i koncertů), které všechny napsal opět pan Klíma. Nejde o recenze v pravém slova smyslu, neboť v nich postrádám větší míru autorova hodnocení. Spíše jde o jakési informativní zprávičky o tom, že ta která událost nastala. Přeci jenom věnovat hvězdně obsazenému festivalu Prague Rocks několik málo vět mi připadá nedostatečné.
Classic Rock vychází jako dvouměsíčník. Za sto padesáti korun nabízí zajímavé čtení. Jeho největší nedostatek vnímám v českých recenzích pana šéfredaktora, ale to není nic, na čem by se nedalo zapracovat například angažováním externích autorů.
