6. 7. 2023 – Café Šesťák, Praha
Text: Luboš Hnát
Foto: Jan Hradec
Publikováno: 12. 7. 2023
Petr Polák
Zpěvák známé keltsko-punkové partičky Vintage Wine PETR POLÁK tu a tam uspořádá sám s akustickou kytarou improvizovaný koncert přímo na ulici. Jedno takové vystoupení se uskutečnilo v Café Šesťák, které v letních měsících funguje na pražském Vítězném náměstí, jemuž celá republika přezdívá Kulaťák.
O tom, že tady bude Petr hrát, jsem se dozvěděl doslova pár minut před vystoupením. Protože to na Kulaťák mám blízko, všeho jsem nechal a spěchal na místo doufaje, že ještě stihnu začátek. Podařilo se: Polák poprvé hrábl do strun asi v sedm hodin. Úvodní písní zavzpomínal na kapelu Krivohlavy, kterou před lety založil se svým bratrem Jindrou, frontmanem populární skupiny Jelen.
Muzikant každou skladbu doprovodil krátkou historkou. Například irská lidovka My Son John je příběhem mladíka, který přišel o nohu, když utíkal před dělovou koulí. O kouzlo nechtěného se v jejím závěru postarala houkající sanitka projíždějící nedaleko improvizovaného pódia. Petr to okomentoval vtipnou hláškou, že dalo hodně práce tento okamžik nazkoušet.
Polák je vůbec rozený šprýmař, a tak když zrovna nehrál, bavil publikum veselými historkami, nebo dal k dobru krátkou básničku, která jako by vypadla z pera Karla Plíhala. Pestrost jeho repertoáru dokazovala, že není ukotven pouze v keltském rocku. Během asi dvouhodinového vystoupení jsme mohli slyšet bluesrockovou Kořenovou zeleninu od Krausberry, punk Iggyho Poppa nebo čistokrevnou bluesovku Going Down převzatou od Freddyho Kinga. Hodně předělávek zaznělo od mně neznámých skupin, což jsem koneckonců vnímal jako příjemný poznávací výlet do jiných hudebních sfér.
Kytarista si také neodpustil jemné šťouchnutí do internetových magazínů poznámkou, že ho v nich za tento koncert určitě pomluví (ve skutečnosti se vyjádřil daleko expresivněji). Jsem přesvědčen, že se nic takového nestane; alespoň já k tomu nemám žádný důvod.
Pochopitelně si nepamatuji názvy všech písniček, obzvláště když jsem většinu z nich slyšel poprvé. Až na několik málo výjimek byly všechny v angličtině, ale to vůbec nevadilo, protože vyzněly výborně. Na závěr koncertu musel Petr přeladit svou kytaru do otevřeného ladění, aby mohl zahrát několik bluesovek. Byla mezi nimi již zmiňovaná Going Down.
