Text: Luboš Hnát
Foto: Jiří Rogl
Publikováno: 13. 2. 2023
Ozzy Osbourne
Už tak dost neklidné vody rockového rybníku v minulých dnech ještě více rozčeřila zpráva o tom, že zpěvák OZZY OSBOURNE ruší připravované turné. Protože v letošním roce Ozzy oslaví pětasedmdesáté narozeniny (* 3. 12. 1948), pojďme se nyní ohlédnout za jeho úctyhodnou kariérou, ve které nebylo nouze o velké úspěchy, ale také o alkoholické, drogové a jiné excesy. Následující příspěvek berte i jako předčasné přání k Ozzyho půlkulatinám.
O Johnu Michaelu Osbourneovi, jak zní jeho pravé jméno, bylo už napsáno nesčetně článků, rozhovorů i knih. On sám vydal výborné paměti s názvem I’m Ozzy – česky Jmenuju se Ozzy (NLN, 2011). Připomeňme si nyní některá známá i méně známá fakta ze zpěvákova života.
V mládí vystřídal několik zaměstnání, tři měsíce si odseděl za nezaplacení pokuty ve vězení. Se strážci pořádku se Ozzy dostal do konfliktu ještě několikrát. Úsměvná je jeho historka, kterak byl zatčen za močení na americký národní památník Alamo, ale o té až později. V roce 1967 podal inzerát, v němž stálo: „Zpěvák Ozzy Zig do kapely jistej tip.“ Na jeho základě se jistý Terry Buttler jednoho dne objevil u Osbourneových dveří, aby mu dal nabídku do skupiny Rare Breed. O rok později se oba dali dohromady s kytaristou Tonym Iommim a bubeníkem Billem Wardem a vznikla kapela Polka Tulk Blues Band, ze které se později stala Earth a ještě později Black Sabbath.
Teď by mohl následovat dlouhý výčet písní a alb, která Ozzy s Black Sabbath nahrál. Vyberu tři podle mého názoru nejlepší. Především je to eponymní deska Black Sabbath (1970), která je považována za základní stavební kámen heavy metalu. Nahrávka obsahuje zásadní skladby Black Sabbath a N. I. B. Ještě téhož roku vyšel Paranoid. Velkými hity se staly zejména titulní skladba, Iron Man a War Pigs. Třetím majstrštykem se stalo album Sabbath Bloody Sabbath (1973). U posluchačů bodovala opět titulní píseň a A National Acrobat, kterou u nás nazpíval Jiří Schelinger: v jeho podání se jmenovala Metro, dobrý den. Když už jsme v našich luzích a hájích, nelze nevzpomenout na Marii Rottrovou a její skvostnou interpretaci She’s Gone (česky Lásko voníš deštěm), kterou Black Sabbath zařadili na elpíčko Technical Ecstasy (1976).
Přenesme se do roku 1980, kdy Ozzy vydal své první album Blizzard Of Ozz, čímž nastartoval závratnou sólovou kariéru. Během ní se obklopoval excelentními muzikanty, jejichž výčet by byl velmi dlouhý. Zmínku si zaslouží aspoň kytaristé Randy Rhoads, který zahynul při letecké nehodě v roce 1982, a Zakk Wylde, který s Ozzym spolupracuje od roku 1987.
Skandály a průšvihy? Pochutnal si na holubici (během schůzky se zástupci vydavatelství Columbia Records) či netopýrovi – to zase během koncertu v Des Moines v americkém státě Iowa. Také prožil již zmíněnou historku u památníku Alamo. Ve svých pamětech na ni vzpomínal takto: „Na beton si pamatuju, že jsem byl strašně sjetej, pak se mi z ničeho nic začalo chtít strašně chcát. Jenže jsem byl v San Antoniu a neměl jsem ani páru, kde by mohly bejt veřejný hajzlíky. Tak jsem se rozhlídl, našel si odlehlej tichej koutek a spustil proti hnusný starý zdi.“ Za tento čin strávil půl dne v místním vězení a propuštěn byl na kauci 40 dolarů.
V drogovém rauši se jednou pokusil zabít svou ženu a manažerku Sharon. Ta zase přiznala, že kdysi manželovi podstrčila větší množství prášků na spaní. Omámený Ozzy pak pod vlivem medikamentů přiznal, že má tajnou milenku.
Kromě výše zmíněných eskapád taky vydával desky, někdy více zdařilé, jindy méně. Do první kategorie patří již zmíněná Blizzard Of Ozz, Bark At The Moon (1983), The Ultimate Sin (1986), No More Tears (1991) či Ozzmosis (1995). Naopak nadšen jsem nebyl z No Rest For The Wicked (1988), Down To The Earth (2001) a Black Rain (2007). Zatím posledním albem je Patient Number 9 (2022). Ojedinělým počinem v Ozzyho repertoáru je duet Close My Eyes Forever s rockerkou Litou Ford (1988).
Konec kariéry Ozzy ohlašoval již několikrát. Například v roce 1991 šokoval prohlášením, že po dlouhém a náročném turné k albu No More Tears končí, dokonce vydal rozlučkový živák Live & Loud (1993). My dnes víme, že to naštěstí neudělal a dál s gustem brázdil světová pódia. Několikrát se objevil i u nás.
Poprvé to bylo v pražské sportovní hale v roce 1995, kam přijel propagovat desku Ozzmosis. Nemohl jsem u toho tehdy chybět. Poté jsem Ozzyho viděl ještě třikrát. Nejprve to bylo s Black Sabbath na fotbalovém stadionu Slavie Praha v roce 1998, kde je doprovodily skupiny Coal Chambers, Helloween a Pantera. Do pražské T-Mobile Areny se Black Sabbath vrátili v roce 2005, kdy jim společnost dělali Soulfly a Velvet Revolver. Poslední Ozzyho koncert v České republice proběhl na výstavišti v Praze Letňanech. Report si můžete přečíst zde.
Žádný další už ikonický rocker neodehraje. Nejen u nás, ale ani nikde jinde na světě. Vyplývá to z jeho prohlášení, v němž říká: „Nikdy jsem si nepředstavoval, že moje koncertní kariéra skončí takhle. Vážím si toho, jak trpělivě jste celou tu dobu vyčkávali, ale musel jsem si upřímně přiznat, že už na koncertování fyzicky nestačím. Vím, že nezvládnu cestovat.“ Zároveň však potvrdil, že jeho hlas je v pořádku, což fanouškům dává naději, že by se mohli dočkat ještě nějaké studiové nahrávky.
Ať je to, jak chce, do kroniky světového rocku se Ozzy Osbourne zapsal nesmazatelným písmem. Proto mu přejme, aby si zaslouženého odpočinku užíval ještě dlouhá léta.
