The Strokes: The New Abnormal

Text: Roman „News“ Zahrádka
Foto: Obal CD
Publikováno: 24. 6. 2020

Newyorští THE STROKES způsobili albovým debutem Is This It (2001) malou revoluci, když po letech všem připomněli, v čem spočívá kouzlo garážové rockové hudby. Jenže postupem času se jejich jednoduché, chytlavé písničky začaly měnit v osmdesátkový sound plný synťáků a na jejich počáteční úspěchy se rychle zapomnělo.

Stejně tak další alba byla přijímána vlažně včetně toho předchozího Comedown Machine (2013) a původní kouzlo kapely vyprchalo. Proto se její členové začali raději realizovat v sólových projektech. Už proto je zázrak, že se někdejší senzace rockových pódií dala opět dohromady a začala v průběhu loňského roku nahrávat v kalifornském studiu Shangri-La šestou studiovku The New Abnormal.

A protože The Strokes tvoří synkové dobře situovaných otců působících v hudební branži, nebylo nic ponecháno náhodě. Otec kytaristy Alberta Hammonda Jr. Albert Hammond už v předstihu prozradil angažování věhlasného producenta Ricka Rubina (Johnny Cash, Red Hot Chili Peppers, Metallica, Black Sabbath, AC/DC, Tom Petty, Justin Timberlake a mnozí další), který měl nahrávce dodat potřebné grády.

A jak se to povedlo? Album drží pohromadě a žádná z devíti písniček z něj nevybočuje. Zvuk je syntezátorově vyžehlený, líný, občas vyšperkovaný melancholicky znějící kytarou a přizpůsobený možnostem hlasu Juliana Casablancase. Po garážovém rocku prakticky ani památky. Trochu vzruchu přinášejí jen skladby Bad Decision a Eternal Sumner, a to ještě díky tomu, že v první z nich je použit celý refrén z letitého hitu Dancing With Myself od Billyho Idola a druhá je postavena na motivu skladby The Ghost In You od kapely Psychedelic Furs.

Za pozornost ještě stojí garážovým prachem špinavá Not the Same Anymore. Albu jinak vládne pomalá, až ospalá nálada. Jako by se kapela právě probírala z kocoviny. Přesto jí to stačilo na vítězství v albové hitparádě ve Skotsku, na třetí příčku ve Velké Británii a na osmou doma ve Spojených státech, kde se však může zároveň pochlubit tituly nejlepšího rockového a alternativního alba. Inu, když už je mládí pryč, zabodovala alespoň nostalgie. Proto více než ukolébavku na dobrou noc od současných The Strokes nečekejte.